SPOLKU Trávník a Naděje

Prosinec 2011

Navštivte webové stránky KUNRATIC

24. prosince 2011 v 10:44 | administrator |  ODKAZY NA WEBOVÉ STRÁNKY

Na stránkách obce se dozvíte nejen zajímavosti z historie, včetně fotografií, ale také řadu aktualit ze současnosti:
http://www.kunraticeucvikova.eu/kunraticky-zpravodaj-1/

Přeshraniční přechod Krompach – Jonsdorf průjezdný

22. prosince 2011 v 17:08 | stani |  NAŠE AKTUALITY
Podívejte se na:


20.prosince 2011 byl slavnostně otevřen hraniční průjezd pro osobní auta z Krompachu do Jonsdorfu v NSR. Stalo se tak po dlouhé době diskuzí občanů Krompachu, kteří v anketě, devadesáti hlasy ze sto dvaceti, tento záměr umožnili uskutečnit.


Přechod otevřeli starostové Krompachu pan František Audes a Jonsdorfu pan Horst Zimmermann. Zdůraznili, že jde o propojení dvou partnerských obcí, neočekávají zde velkou dopravu.



Na fotografiích, které jsme převzali z regionálního vysílání ČT 1 jsou vidět zábrany, které uzavíraly přechod pro osobní vozidla v minulosti.Dnes jsou již odstraněny, včetně zákazu vjezdu. Na německé straně byla silnička opravena již dříve.Na české byla opravena zatím provizorně. Celková oprava ve výši asi dvaceti milionů korun bude provedena v příštím roce.
Bude hrazena z prostředků kraje.
Pro příhraniční turistiku je to dobrá zpráva.

Historie našeho okolí

21. prosince 2011 v 16:37 | chajda |  HISTORIE

Ke Cvikovu patří osada Drnovec (německy Kleingrün) na jižním úpatí Zeleného vrchu, uváděná v r. 1391 jako "Grina ves". Před druhou sv. válkou zde byla sklářská huť. V blízkosti je přírodní rezervace Dutý kámen. Je to pískovcový hřbítek 600 m dlouhý s vyhlídkou, polzenitovou vyvřelou žílou a sloupcovitými metamorfovanými pískovci - pěti- a šestibokými "varhanami" vysokými až 3 m. Ve skalách je zde malá jeskyně, sluneční hodiny a reliéf německého básníka Körnera, který padl v napoleonských válkách. U lesní cesty z Drnovce ke Kunraticům je kamenná kaplička, částečně vytesaná do skály. Kousek od ní ve skalách je jeskyně, která za války sloužila partyzánům z německého oddílu Waltro.

Obec Mařenice (německy Grosssmergtal) leží v chráněné krajinné oblasti Lužických hor v nadmořské výšce 392 m nad mořem. Součástí správního celku jsou ještě obce Mařeničky, Dolní Světlá a Horní Světlá. První písemná zmínka o Mařenicích je z r. 1372 s názvem Marzenic. To by nasvědčovalo původně slovanskému osídlení, protože později se už Mařenice nazývají Mergtal.

Do r. 1612 patřily Mařenice do majetku Berků, v tom roce přešly do majetku rodu Kolovratů. Po r. 1753 majetek připadl Habsburkům a správcem byl hrabě Chotek.

Kaple na kopci nad Mařenicemi pochází z r. 1681 (vloni byla kompletně zrenovována, když od šedesátých let minulého století totálně zchátrala).

Kostel sv. Máří Magdaleny byl postaven v letech 1699 - 1714, v l. 1864 - 1865 byl přestavěn do novobarokní podoby. I tento kostel byl v období socialismu téměř zničen. Poslední mše v něm byla sloužena v r. 1961. Až v devadesátých letech dvacátého století vznikla občansko-církevní iniciativa za obnovení kostela a ten byl znovu 27.7.1991 vysvěcen. Dva nové zvony byly vysvěceny a zavěšeny 12. 6. 2004.

Po Mnichovu byly Mařenice obsazeny německým Wehrmachtem 3. října 1938 a již 6. října se tu zastavil Adolf Hitler při své inspekci zabraného českého území a dokonce na řopíku č. M1/234/A180 (těsně u silnice na Juliovku) pozdravil jásající německé občany z celého okolí. Objekt byl následně kultovní místem, hojně zobrazeným na pohlednicích doby 2. světové války.

V září 1946 byla znovu otevřena škola pro české děti, kdy jich nastoupilo celkem 11. Ke konci školního roku bylo ve škole 33 žáků. Mařenice byly rozsáhle zemědělské, za prací se dojíždělo do továren ve Cvikově, ale byla zde i domácká výroba (např. umělé květiny, což přetrvalo někde až do šedesátých let).

V r. 2008 natáčela v Mařenicích manželka režiséra Vávry, Jitka Němcová film Setkání v Praze. Ve filmu účinkovali i někteří místní občané (jako např. místní varhaník).

U silnice z Mařenic do Heřmanic roste chráněná, více jak 200 let stará borovice. Je o z dálky viditelný strom s vysokým hladkým kmenem. Výšku má 18 m a obvod u paty přes 200 cm.

Níže po Hamerském potoce (Lužné) směrem na Kunratice leží Mařeničky (Kleinmergtal). Na jejich konci u rybníka odbočuje silnička do Drnovce, vybudovaná v r. 1923. Z Mařeniček vede i úzká silnička Antonínovým údolím, kde se napojuje na silnici Trávník - Mařenice. Kolem Mařeniček je řada pískovcových skal (věží), které jsou využívány horolezci (náročnost od II. až po VIIIb.). Mezi Mařeničkami a Kunraticemi byly v sedmdesátých letech 20. století vybudovány dva rybníky.

Na východ od Mařeniček se nachází maloplošné chráněné území RAŠELINIŠTĚ MAŘENIČKY. Jedná se o pramenitou úžlabinu dlouhou asi 500m a širokou asi 100m. Těžba rašeliny zde probíhala až do 30. let minulého století. Předmětem ochrany je porost rašelinné březiny, v oblasti Lužických hor zcela ojedinělý. Přírodní památkou bylo rašeliniště vyhlášeno v roce 2004.

Za rybníky leží obec Kunratice u Cvikova (Kunnersdorf), založená zřejmě ve 13. století.
V obci je historický kamenný most, který byl v roce 1993 zrestaurován společně se sochou svatého Jana Nepomuckého. Dále se tady nachází empírový kostel Povýšení sv. Kříže z let 1832-33. Naproti kostelu je nevelký Zámecký vrch, na jehož úbočí stávala do roku 1529 tvrz. Uprostřed vsi stojí socha císaře Josefa II. z roku 1882., která bývala barevně pomalovaná (císař Josef II. se zde skutečně pohyboval za války v r. 1778). Jižně od středu obce (asi 1,5 km po zelené turistické značce) se nachází Skála smrti. Je na ní vytesán reliéf, znázorňující podle místní pověsti rytíře na vzpínajícím se koni a dívčinu, padající s rozepjatýma rukama ze skály.

Obec Lindava (německy Lindenau) je přípotoční ves v údolí Svitávky a na jihu na ni prakticky navazuje obec Svitava. Existence Lindavy je zaregistrována k r. 1391, kdy patřila do panství Berků z Dubé. Pak se vlastnictví obce několikrát vystřídalo a rozkvět nastal v 18. století, kdy obec patřila Kinským. Za husitských válek prý byla prakticky zničena. V dubnu 1577 cestoval přes Lindavu císař Rudolf II., protože vedlejšími cestami prchal před morem z Prahy do Žitavy. V letech 1699 - 1702 byl na místě starého dřevěného kostelíka postaven barokní kostel sv. Petra a Pavla. Kromě zemědělských usedlostí zde už na konci 18. století byla bělidla prádla a textilní výroba. Po r. 1750 zde hrabě Kinský zavedl výrobu zrcadel a vybudoval dvě zrcadlárny, první přímo v Lindavě, druhou pod skalou u silničky ke Svitavě. V 19. století zde byly čtyři zrcadlárny, všechny v majetku Kinských. V té době měla Lindava skoro 2500 obyvatel. Ačkoliv obyvatelstvo byl většinově německé, je zaznamenáno, že za první republiky tu měli i českou školu. Na konci 2. světové války (území patřilo tehdy Německu) byla zrcadlárna přestavěna na výrobu rychlopalných děl, některé provozy byly i v podzemních chodbách, vytvořených v okolních pískovcových skalách při dobývání písku pro broušení zrcadel. Po válce a odsunu německého obyvatelstva měla obec v r. 1946 jen asi 600 obyvatel. Od r. 1981 je Lindava i se sousední Svitavou připojena jako místní část ke Cvikovu. Až do zrušení železniční tratě ze Svoru do Jablonného zda byla i železniční stanice. V obci je řada podstávkových roubených domů severočeského typu. V současnosti je zde největším podnikem světově proslulá sklářská huť Ajeto, která byla založena v r. 1994 (spolumajitelem tehdy byl i známý architekt a výtvarník Šípek). V okolí obce jsou výrazné kopce Ortel, Kovářský vrch a Zelený vrch.

Místní část Svitava (německy Zwittau) bezprostředně navazuje na Lindavu. První písemná zmínka o Lindavě je z r. 1525. Stával zde hamr na železnou rudu, později přeměněný na mlýn. Narodil se tu hudebník Josef Strobach (1731 - 1794), kapelník a přítel Mozartův. Byl jedním z početného muzikantského rodu Strobachů, který pochází ze sousední Lindavy. V obci byla v r. 1725 postavena kaple Nanebevstoupení Panny Marie. V r. 1899 se v okolí konaly vojenské manévry, kterých se zúčastnil císař František Josef I. i arcivévoda Ferdinand z Konopiště (zavražděný v r. 1914 v Sarajevu). Ve Svitavě a v jejím okolí směrem na Lindavu a Velenice jsou proslulé pískovcové jeskyně, vytvořené při dobývání pískovce na broušení zrcadel a po zániku této výroby využívané jako přírodní sklady ovoce a zeleniny. Natáčely se v nich i pekelné scény z některých filmových pohádek. V jedněch z těchto jeskyní je zřízena stylová restaurace pro motorkáře (s názvem Pekelné doly), kteří zde v jeskyních mohou i zaparkovat své Yamahy či Harley-Davidsony a přespat zde. Bývají tu pro ně i kulturní programy.

Severně od Mařenic leží v údolí ves Dolní Světlá (Nieder Lichtenwalde) a nad ní na svahu Luže ves Horní Světlá (Ober Lichtenwalde). Ještě výše pod vrcholem Luže leží osada Myslivny (německy Jägersdorf). Obyvatelé se až do 19. století živili zemědělstvím a tkalcovstvím. Obce byly původně jedinou obcí, k rozdělení na Horní a Dolní došlo v r. 1874. Před a po 1. sv. válce byl v obou obcích čilý rekreační ruch, což dokladuje řada restaurací a hotelů (řada z nich už dávno neexistuje - jako Neubrasilien, FranzJosef-Höhe nebo hostinec na hraničních Krkavčích kamenech). Po 2. sv. válce se obce po odsunu místních Němců značně vylidnily. Vlna chalupářství a zájmu o rekreaci obě vsi zachránila. Větší chalupy sloužily i jako podniková rekreační střediska. V posledních dvaceti letech zde opět vznikla řada penziónů, a protože jsou zde na svahu Luže i dva lyžařské vleky prosperují obě vsi i v zimě. Nad Dolní Světlou byl hraniční přechod Wache, kde se v r. 1938 utkaly jednotky Stráže obrany státu s německými teroristy - ordnery. Tuto událost připomíná na hranicích v místě již dávno zbořené celnice pomník, zřízený zde v r. 2003. Na německé straně, pár metrů od tohoto pomníku, je u německé restaurace Rübezahlbaude jiný pomník, vybudovaný v r. 1995, připomínající 50. výročí odsunu německého obyvatelstva. Na svahu pod zmíněným přechodem Wache je mokřadová louka Brazilka, kde je zřízena naučná stezka.

V padesátých letech bylo kolem hranic s tehdejší NDR zřízeno zakázané pásmo, které hlídali pohraničníci. Drátěný plot byl doplněn vymýceným a vypluženým pasem, aby byly viditelné případné stopy "narušitelů hranice", jak se tehdy říkalo. Pohraničníci měli (i se svými psy) sídlo v budově bývalé pekárny na Juliovce. Ostraha hranic byla někdy v r. 1966 převedena z vojska na Pohraniční oddíly Veřejné bezpečnosti. Úplně zrušena byla na jaře r. 1968, takže tehdy celá parta mladých z Trávníka a Naděje poprvé vystoupila na Hvozd a protože jsme s sebou měli perfektně německy mluvícího kamaráda (který pár měsíců potom emigroval do Kanady) zavítali jsme tam do německé horské boudy a popili tam jejich Kirschwasser (pivo z NDR tehdy nemělo dobrou pověst).

Historie Naděje

20. prosince 2011 v 16:20 | chajda |  HISTORIE

Naděje leží asi 1 km severně od Trávníku v krásném údolním kotli Lužických hor, tvořeným od severu Suchým vrchem a Volským kopcem, od jihu Liščím pahrbkem a od západu Havraními skalami a Milštejnem. Jako ves je uváděna od r. 1612. Od r. 1903 byla vesnice Naděje (Naděje je český překlad původního německého názvu Hofnung) spolu s osadou Hamr samostatnou obcí (do té doby byla součástí Trávníka). Ve středověku se v okolí Naděje vyrábělo sklo, později se zde těžila stříbrná a železná ruda. V r. 1920 měla osada 76 domů a 246 obyvatel.

Na kraji vesnice u cesty na Milštejn byl Krieschův hostinec (čp. 20), skutečná horská bouda s kvetoucími alpskými růžemi v zahrádce. V létě sloužil hostinec turistům, jdoucím na Milštejn, a v zimě sáňkařům. Pověstnou specialitou byl tzv. "pokecaný koláč" (Klekselkuchen), pečený ve chlebové peci, který měl na povrchu kromě žmolenky kaňky z ovocných džemů, malin a jahod.

Jihozápadně nad Nadějí jsou malebné Havraní skály (jiný jejich název je Křížová věž, krátce Křížek) se železným křížem, zřízeným v r. 1833 továrníkem Schichtem. Na konci minulého století zde každou noc svítila lucerna, kterou tam denně rozsvěcel J. Weiss alias Tlustý Seppl z Naděje. Před druhou světovou válkou byla lucerna rozsvěcena již jen na Velikonoce. Před pár lety jeden nadějský chalupář umístil na kříž zahradní noční LED světlo s dobíjením z fotočlánků, ale myslím, že od loňské vichřice již nefunguje. Věž je občas používána jako cvičný horolezecký terén.

V r. 1823 byla v Naději vybudována kaple sv. Anny Samotřetí, renovovaná v r. 1868, kdy dostala nový oltář. Na místě zvonu, zrekvírovaného v první světové válce, byl 11. 11. 1921 zavěšen a vysvěcen nový zvon. Na svátek Všech svatých v r. 1923 dostala kaple syenitovou desku se jmény padlých v 1. světové válce. Kaple nebyla po druhé světové válce využívána a tak byla značně poškozena. Nyní slouží pro rekreační účely.

Farně patřila Naděje k Mařenicům, kam chodily děti i do školy. Od r. 1879 patřila školou do Trávníka, kde na polovině cesty k Naději byla tehdy postavena nová škola.

Naděje měla vlastní hřbitov, který však po druhé sv. válce a odsunu zpustnul, takže byl z rozhodnutí MNV Cvikov asi v r. 1969 s využitím ženijní techniky okupantské Sovětské armády zlikvidován.

Naděje má jen málo tekoucí vody. Praménky ze Suchého vrchu a Milštejna se spojují a ústí do Hamerského potoka. Ten se vlévá do Svitavy u Mařeniček. Vodovod zde vybudován nebyl, ale mnoho chalup má vlastní studně.

Už před 2. sv. válkou trávili v chalupách v Naději léto lidé z měst (jezdili na čerstvý vzduch - frische Luft - takže se jim říkalo "lufťáci"). Mnoho chalup proto mělo v patře či podkroví pokojíčky (bez topení, využívané jen v teplé letní sezóně).

Po odsunu německých obyvatel se v r. 1946 kromě nových dosídlenců dostaly první chalupy do držení rodin z Prahy a Liberce jako rekreační objekty. Dokonce se zde v rámci jedné akce usadila řada umělců /hudebníci, malíři) z Prahy. Původní dosídlenci ovšem postupně vymírali nebo odcházeli do nové výstavby ve Cvikově, takže v současné době je v Naději jen asi 8 trvale obydlených chalup, vše ostatní slouží rekreaci.

V poslední době byly v Naději vybudovány dvě odpočívadla - pod kaštanem na cestě směrem k Mařenicům je Dědkův odpočinek s malou zvoničkou a na skalním výběžku nad kapličkou je tak zvaný Drbošův výhled - lavička s tabulí, kde jsou označeny kopce, které jsou z této vyhlídky vidět (je odtud výborný výhled především na hraniční horu Hvozd).

Na jižním okraji čtyřvrcholového Suchého vrchu býval krásný rozhled z jednoho z vrcholů - skalního Knížecího sedátka (639 m n.m.). Dnes rozhledu brání staré buky. I další tři vrcholky Suchého vrchu umožňovaly daleký výhled - Žulový (642 m n.m.) směrem na Luž, Andriesenova kupka do Hamerského údolí a skála nad Ledovou jeskyní.

Největší památkou v okolí Naděje je zřícenina hradu Milštejna. Je na západ od vesnice na 562 m vysokých skalách. Ze skal zde byl lámán kámen na mlýnská kola a to již před vybudováním hradu, protože kusy mlýnských kamenů jsou vezděny i ve zbytcích hradních zdí. Hrad byl vybudován jako královský strážní hrad Karlem IV. V r. 1343 na něm sloužilo 12 až 16 mužů, kteří střežili starou obchodní cestu ze Žitavy přes Českou Lípu do Prahy a vybírali zde clo. Cesta přes hory byla kvůli lapkům nebezpečná a tak, když kupci sjeli od Milštejna do údolí, měli naději, že dobře dojedou - odtud prý jméno osady Naděje. V okolí byla těžena i železná ruda, která byla drcena v blízkých hamrech (v osadě Hamr) a odtud dopravována do tavíren.

Od r. 1404 patřil hrad Hynkovi Berkovi z Dubé, od r. 1433 jeho nástupci Jindřichovi Berkovi z Dubé (který byl stoupencem císaře Zikmunda). Berka prý informoval Žitavské o pohybech husitských vojsk a za to Žitavští při úspěšném výpadu do Čech hrad ušetřili. Hrad byl údajně užíván do r. 1588. Později je již znám jen jako zřícenina (možná po zásahu švédské armády generála Bannera v r. 1634). Podle jiného pramene byl hrad poničen již za válek s Matyášem Korvínem kolem r. 1467. Vysoká strážní věž prý bývala viditelná až ze severního okraje Prahy. V mařenické farní knize stojí v roce 1726 - Letos prastará kulatá věž na Naději na tom starém zámku Milštejn zcela náhle padla a to 27 listopadu. V kronice Mařenic pak stálo, že František Hovorka, panský lovčí a revírník nechal odstřelit velkou věž pro značnou zchátralost. Stalo se to v r. 1783 (nebo až 1793?), aby nehrozilo nebezpečí z padajících kamenů. Od r. 1873 měli místo pronajaté bratři Israelové z Drážďan a pracovalo zde až 100 dělníků na výrobě mlýnských kamenů. Byl tak zlikvidovány nejen zbytky hradu, ale i dva skalní hřbety, na kterých hrad stál. V lese jsou zbytky kovárny, kde si dělníci ostřili nástroje. Po vyčerpání zásob kamene byly práce v r. 1910 zastaveny.

Dnes je Milštejn místo oblíbené pro výlety. Zřícenina leží uprostřed lesa. Přírodní branou, vysokou 3 m a širokou 6 m, se projde na původní hradní nádvoří, které stínil 300 let starý buk, oběť častých blesků. Při vichřici v květnu r. 2010 vzal i tento buk za své. Vichřice natropila obrovské škody i kolem cesty z Naděje na Milštejn. Na skalní vrcholek může vystoupit i zdatný turista po jen málo exponované cestě (kterou se svým tátou zvládl i můj sedmiletý vnuk), na kolmých stěnách je několik horolezeckých cest (jsou viditelná kovová oka na lana) a pod vrcholem je v kovové schránce i vrcholová knížka. Ještě kolem r. 1965 byly na skále dva žebříky, které přístup na vrcholek usnadňovaly. Ve skalách pod zříceninou jsou nízké jeskyně, které občas poskytovaly přístřeší trempům. Z konce 16. století je znám rukopis magistra Benedikta Chirocensise, který prý poměrně málo srozumitelně popisuje, kde se ve zřícenině Milštejna nachází poklad.

Další malá jeskyně (Vinný sklep) je v údolí na západ od Milštejna pod kopcem Kobyla.

Na jihozápadním úpatí Bouřného vrchu (za Kobylou - po žluté od přehrady k Nové Huti) se nachází jediný viklan v Lužických horách. Je ve tvaru kovadliny (šířka 4,2m, délka 4m a výška 2m). Viklan je od základny oddělen tenkou puklinou a plocha, kterou se ji dotýká, není větší než 0,3 m.

Na severním svahu Suchého vrchu je Ledová jeskyně (vchod ve výšce 590 m), patřící k přírodním unikátům Severních Čech. V puklině znělcových skal není proudění vzduchu a i nejparnějším létě bývaly její stěny pokryty ledem a krápníky. Jako turistická atrakce byla využívána již kolem r. 1870, na počátku 20 století byla opatřena uzamykatelnou mříží. Klíč od mříže se půjčoval turistům v hospůdce v Hamru (ta již dávno zanikla). Dnes je bohužel jeskyně nepřístupná, protože je v zdevastovaném stavu, ačkoliv ještě před 30 lety v ní byla celoročně ledová pokrývka. Vlevo u vstupu do této jeskyně je další jeskynní prostor, který prý býval pohádkově krásný při osvětlení hořícími loučemi. Z jeskyně vystupuje často jemná mlha.

Pod Ledovou jeskyní je na již zmíněném potoku Lužná (též známý jako Hamerský potok) malá údolní přehrada (kamenná zděná hráz v délce 92 m, cca 9,5 m vysoká s plochou nádrže 1,26 ha v nadmořské výšce 457 m), vybudovaná v l. 1937 - 1938 pro plavení dřeva a udržování pravidelného průtoku vody pro dnes již zaniklé hamry (v č.p. 65), mlýny a vodní pily podél toku až ke Svitavě. Plocha povodí potoka je 8,32 km2. Přehrada byla vybudována z obavy, že poté, co z pramenišť na svahu Pěnkavčího vrchu v polovině třicátých let 20. století, byl vybudován vodovod pro Rumburk, nebudou mít vodní pohony pil a mlýnů v údolí Lužné dost vody. Mlýn s pilou je v údolí zaznamenán již v r. 1754. Hladina přehrady má na jaře a létě modrozelené zabarvení. V létě 2011 byla přehrada vypuštěna a byla provedena oprava výpusti. Nad přehradou je na potoce skalnatý úsek nazývaný Peřejky. U něj je malá vyrovnávací nádrž s přepadem.

Ještě výše nad Peřejkami proti proudu potoka v místě, kde jej křižuje silnice z Nové Huti na Horní Světlou je tzv. sirný pramen. Ve skutečnosti jde o pramen s železitou vodou s vysráženými povlaky železitých sloučenin.

Dnes již dávno zaniklá ves Bedřichov ležela na místě dnes nazývaném Pusté mlýny, což je dolina pod silnicí z Nové Huti na Horní Světlou.

K Naději patří osada Hamr. Hamrem, poháněným vodou, se drtila ruda před další tavbou, případně se kovalo struskové železo. Po zániku dolů se zde obrušovaly mlýnské kameny, vyráběné v lomech na Milštejnu. Hamr leží v zeleném údolí, které tvoří Suchý vrch, Volský kopec, Scholtzeho háj a Lesní vrch. U cesty z Naděje do Hamru býval za poslední války malý zajatecký tábor.

Hamerské údolí je krásné v zimě. Skalní převisy jsou pokryty ledovými vodopády s barevným odstínem do žluta. Na počátku dvacátého století bylo údolí protkáno sáňkovými drahami a večer i osvětleno.

Povodeň v srpnu 2010 postihla i Hamerské údolí. Přívalové lijáky způsobily přelití hráze přehrady, poničily cestu od přehrad kolem potoka do Hamru a v Hamru strhla i most. V r. 2011 byly na cestě pod přehradou vybudovány nové dřevěné mostky.

V hlubokém hamerském údolí jsou za posledními chalupami viditelné zbytky náhonu do zmíněného starého hamru na zpracování železa (pod pískovcovými skalami, kde jsou rozpoznatelné zbytky stájí a vytesaný letopočet z 18. století).

Nedaleko bylo vybudováno na konci padesátých let betonové koupaliště pro dětský tábor firmy Bonex z Teplic, který byl na louce nad Hamrem. I ten po privatizaci zanikl, chátral a vloni bylo možno si chatičky, kde dříve děti spaly, zakoupit a odvézt.

Na konci údolí, kde se potok točí na západ a pokračuje Antonínovým údolím k Mařeničkám, je objekt bývalé továrničky (za 1. sv. války výrobna nábojnic, pak koželužna), ve které byl v r. 1928 zřízen obecní chudobinec. Po 2. sv. válce sloužila budova jako domov důchodců, o který pečovaly řádové sestry. V posledních letech je zde pečovatelský dům pro duševně postižené ženy. Poblíž něj je ve skále vytesaná kaplička.

Další pila se nacházela u místa, kde potok protéká pod silnicí z Trávníka do Mařenic. Byla v provozu ještě kolem roku 1962. Její stroje byly poháněny vodou z náhonu, který je jako skalní štola vylámán ve skalách (délka přes 100 m). Štola vycházela z dnes již neexistujícího rybníka (u silnice jsou viditelné zbytky hráze a stavědel pro náhon), vede pod silnicí a pak skalami na pravém svahu údolí ke zbytkům pily. Do štoly lze nahlédnout několika okny, které jsou do ní ze svahu vylámány. Místo, kde stával mlýn, je značně zpustlé a sloužilo i bezdomovcům.

TRÁVNÍK A VĚCI OKOLO

19. prosince 2011 v 10:17 | administrator |  ODKAZY NA WEBOVÉ STRÁNKY
Navštivte náš partnerský web


Dovíte se mnoho zajímavostí, které se dotýkají Trávníku a Naděje, ale i příhody ze života osadníků a mnoho jiných informací z celého našeho okolí.

Navštivte webové stránky MAŘENIC

18. prosince 2011 v 21:39 | administrator |  ODKAZY NA WEBOVÉ STRÁNKY


http://www.obecmarenice.cz/

Doporučujeme po otevření stránek nahlédnout do:
HISTORIE MAŘENIC
Je zpracována od r.1300 do r.2008

Velmi zajímavá je část od r.1900 do r.1945
z období "Mnichova" , okupace a osvobození ČSR je k nahlédnutí
- text Mnichovské dohody
- návštěva A. Hitlera v Mařenicích
- Ústavní dekret presidenta republiky o úpravě státního občanství občanů německé a
maďarské národnosti z 2.srpna 1945
- historie Mařenic v období r. 1945 - r. 1962, sepsaná p.Josefem Šimáčkem
- informace o knize F.R. Krause aj. Pecháčka PROMĚNĚNÁ ZEM (r.1938-r.1945)
- historická mapa Lužických hor s německými názvy

HISTORICKÉ OBRÁZKY MAŘENIC A OKOLÍ
- galerie Mařenic ve starých pohlednicích a fotografiích i z novější doby
- staré pohlednice z Trávníku a Naděje a fotografie z dalšího našeho okolí

A další odkazy které vás jistě zaujmou, včetně počasí a webkamer

Báje a pověsti Cvikova a okolí

18. prosince 2011 v 9:42 | administrator |  ODKAZY NA WEBOVÉ STRÁNKY
Jak je sepsal řídící učitel pan Bohumil Hynek

(Bohumil Hynek, narozen 30. srpna 1899 v Jičíně. Od prosince 1922 první český učitel na cvikovské škole, od 12. května 1945 do 31. července 1945 první předseda Místní správní komise. Od 3. září 1945 do roku 1953 ředitel cvikovské školy a kronikář města. Zemřel 8. února 1980.)

Báje a pověsti si můžete otevřít na stránkách Města Cvikova
(Adresu označte a pravým tlačítkem zadejte otevřít odkaz.)

http://www.cvikov.cz/
http://www.cvikov.cz/?show=baje-a-povesti
http://www.cvikov.cz/?show=1.-o-mestskem-znaku
http://www.cvikov.cz/?show=2.-o-vrazednem-krizi
http://www.cvikov.cz/?show=3.-poklad-na-milstejne
http://www.cvikov.cz/?show=4.-rytirsky-skok
http://www.cvikov.cz/?show=5.-zlaty-dul
http://www.cvikov.cz/?show=6.-vyhrane-pozemky
http://www.cvikov.cz/?show=7.-zvon-kostela-ve-cvikove
http://www.cvikov.cz/?show=8.-havrani-skaly-a-panenska-skala
http://www.cvikov.cz/?show=9.-poklad-na-klici
http://www.cvikov.cz/?show=10.-o-pokladu-na-klici
http://www.cvikov.cz/?show=11.-kalvarie
http://www.cvikov.cz/?show=12.-krkavci-kamen
http://www.cvikov.cz/?show=13.-cerna-smrt
http://www.cvikov.cz/?show=14.-duty-kamen
http://www.cvikov.cz/?show=15.-oybin
http://www.cvikov.cz/?show=16.-poklad-na-tolstejne
http://www.cvikov.cz/?show=17.-divoky-lov
http://www.cvikov.cz/?show=18.-milstejn
http://www.cvikov.cz/?show=19.-udoli-samoty
http://www.cvikov.cz/?show=20.-ortel-zvany-popravci-vrch
http://www.cvikov.cz/?show=21.-vodnik-v-kunratickem-rybniku
http://www.cvikov.cz/?show=22.-zalozeni-osady-nadeje
http://www.cvikov.cz/?show=23.-ctrnact-pomocniku
http://www.cvikov.cz/?show=24.-bila-pani
http://www.cvikov.cz/?show=25.-otravene-vino
http://www.cvikov.cz/?show=26.-sedm-bratri
http://www.cvikov.cz/?show=27.-divoky-hon-v-jedlovem-lese
http://www.cvikov.cz/?show=28.-podivny-ptak
http://www.cvikov.cz/?show=29.-lekar
http://www.cvikov.cz/?show=30.-ledova-jeskyne
http://www.cvikov.cz/?show=31.-nestastna-sazka
http://www.cvikov.cz/?show=32.-milstejnsky-rytir
http://www.cvikov.cz/?show=33.-lunaria---nocni-fiala
http://www.cvikov.cz/?show=34.-vymrela-obec
http://www.cvikov.cz/?show=35.-kriz-duvery
http://www.cvikov.cz/?show=36.-navracena-rec
http://www.cvikov.cz/?show=37.-zmareny-projekt-drahy
http://www.cvikov.cz/?show=38.-celedin---podivin
http://www.cvikov.cz/?show=39.-ceske-skoly-na-cvikovsku















Historie Trávníka

16. prosince 2011 v 16:36 | chajda |  HISTORIE

V kronikách je poprvé obec uváděna v r. 1391 pod jménem Kratzhart. Patřila tehdy do panství pánů z Dubé. Později se jméno obce změnilo na Glasert. Jde o zřejmý náznak sklářské činnosti. Řada zachovaných lidových domků má ovšem jasné tkalcovské uspořádání se zadním oknem pro stav v rohu.

Obec leží na jižním okraji Trávnického vrchu (568 m n.m.) ve vzdálenosti 3,5 km od Cvikova.

V r. 1754 je obec Glasert uváděna s 45 domy včetně mlýna. Nejvíc obyvatel měla obec v r. 1870 - 467. V r. 1939 je uváděno v obci asi 300 obyvatel a to německé národnosti. Na počátku minulého století měla obec 83 domů (v období od odsunu německého obyvatelstva po r. 1945 bylo cca 25 domů zlikvidováno). V rámci rušení německých názvů po 2. sv. válce prý byl navržen název Sklenařice, protože ale takový název už v Čechách byl, je obec od té doby vedena jako Trávník.

První starostou po r. 1945 byl Karel Zeman, v r. 1948 byl starostou p. Pokorný. Po r. 1950 byla starostkou obce, spojené s osadou Naděje, paní Anna Musilová. V r. 1954 byl starostou zvolen Jaroslav Mládek st. V r. 1957 dostala obec filmový promítací přístroj, takže se vždy ve čtvrtek promítalo v místní hospodě. Od r. 1960 je obec připojena ke Cvikovu.

Protože obec měla zřejmě jen německé obyvatelstvo, bylo pochopitelně po druhé světové válce odsunuto. Ve vlně nových osídlenců se do obce přistěhovaly celé rodiny, takže v mnoha domech se vyskytovalo stejné jméno (Jandákovi, Pokorní, Libichovi, Exnerovi a d.). Záznamy ukazují, že sem noví obyvatelé přicházeli hlavně z okresů Ledeč nad Sázavou, Chotěboř a Mladá Boleslav. Vedle trvalých novoosídlenců se z obce stávalo rekreační chalupářské středisko hlavně pro rekreanty z Prahy. Mezi nimi je možno uvést jako první usedlíky brzo po odsunu Němců např. rodiny Krechlerů, Moravců, Drbohlavů a Cmíralů. Do doosídlení patřila i akce, kdy řadu domů v Trávníku a Naději získala řada umělců z Prahy (hudebníci, sochaři, malíři ...).

Předválečné a válečné období na Cvikovsku je popisováno v románu autorů Krause a Pecháčka - Proměněná zem. Poměrně málo známou knihu je možno si zapůjčit v městské knihovně ve Cvikově nebo v Praze.

Počet trvalých obyvatel z řad osídlenců postupně klesal (většinou se stěhovali do nových bytovek ve Cvikově a své chalupy odprodávali rekreantům), takže někdy v šedesátých letech minulého století patřil Trávník převážně rekreantům - chalupářům, většinou z Prahy. Proto v těch dobách sem jezdila tak zvaná rekreačka. Na vysvětlení - za tehdejšího režimu se politice kromě členů Komunistické strany věnoval málokdo, ale režim dost podporoval mimopracovní zájmovou činnost. Tak si chalupáři utvořili Družstvo zahrádkářů, ovšem jedinou jejich aktivitou byl pravidelný pronájem nejdříve nákladního auta s plachtou a lavicemi, později pak autobusu, který v sobotu (a od r. 1968 už v pátek) odpoledne naložil zájemce e budovy Elektrických podniků v Praze 7, projel od Cvikova až na Krompach a všude vysazoval naše chalupáře. Šofér pak v Krompachu zaparkoval autobus, měl tam k dispozici ubytování a v neděli odpoledne zase chalupáře odvezl do Prahy. Organizaci obětavě zajišťovali pánové Hnitka a Řežábek, kteří již řadu let nejsou mezi námi.

Mnozí pražští chalupáři si nyní Trávník vybrali za trvalé bydliště a byty v Praze přepustili svým mladým.

Silnice od Cvikova byla postavena v letech 1851-52 a vedla až do německého Waltersdorfu. V r. 1860 byla vybudována i odbočka do Naděje. Někdy v r. 1962 byla původní šotolinová silnice poprvé vyasfaltována.

Severovýchodní výběžek Trávnického vrchu (568 m n.m.) se jmenuje Knesplův kopec (viz další odstavec). Je zalesněn (v r. 1922 prý byl těžce postižen bekyní mniškou - to je škodlivá noční můra - její housenky způsobují kalamitní holožíry lesů). Lesy kolem Trávníka jsou v historii uváděny jako smíšené - smrky, borovice, jedle, modříny, buky, břízy, javory, jilmy a jasany. Lesy byly vždy plné zvěře. Na ochranu pole před zvěří vybudoval na severním okraji obce na svahu Trávnického vrchu sedlák Knespel (žil v domě čp. 13 - býval i starostou) kamennou zeď dlouhou 380 m, vysokou 1,2 m a širokou 0,8 m (zeď je dnes zcela pobořená). V nejvyšším bodě byla ve zdi mezera, nazývaná Knesplovou branou. Z tohoto místa je nádherný rozhled, zvláště při zapadajícím slunci. Na jihozápadě vidíme kostel ve Cvikově a na severovýchodě Janské kameny a Hvozd. Na tomto místě byl zřízen v r. 1862 dřevěný kříž (druhý takový kříž byl u místní kaple u silnice do Mařenic). Kříž na Knesplovce byl v r. 2006 na náklady MÚ Cvikov opraven. Jeden z našich chalupářů sem umístil vloni lavičku, vydlabanou z kmene stromu.

Před válkou byly lesy evidentně v menším rozsahu než dnes (dá se to dohledat i na vojenských, dnes již odtajněných, leteckých fotografiích krajiny z padesátých let). Dokládají to i obranné vojenské bunkry z r. 1938 (řopíky), které nacházíme směrem k přehradě zcela obrostlé lesem. Stavěny byly tak, aby se vzájemně ve trojicích kryly palbou, pochopitelně to tedy tehdy muselo být v otevřeném terénu.

V r. 1908 byl v Trávníku vybudován spádový vodovod, je rozveden i směrem k Naději a končí u tamější kapličky. Po vykácení vysokého lesa nad prameništěm na svahu Trávnického vrchu na začátku 80. let 20. století se začal v letních měsících projevovat nedostatek vody a voda byla v létě dovážena v cisternách ze Cvikova. Protože v té době prováděný průzkum vodních zdrojů v souvislosti s tehdejší těžbou uranu kolem Hamru objevil silný zdroj u silnice do Naděje, bylo v r. 1991 provedeno napojení tohoto nového zdroje přes elektrické čerpadlo na původní vodovodní rozvod.

Ozdobou obce je vila, nazývaná Zámeček, vybudovaná obchodním radou Fr. Schierem v r. 1914 s výraznou věží a krásnou zahradou i s bazénem. Majitel byl velkoobchodník s vínem a v Praze mu patřil dům v Pařížské ulici na pravém rohu do Staroměstského náměstí. Majitel údajně utekl před druhou světovou válkou do USA (Pozn.: Podle jiného pramene žil i za války v Trávníku.) a z budovy byl během války vojenský lazaret. Po r. 1948 budova sloužila jako ubytovna zaměstnanců a učňů pro cvikovskou továrnu Adast. Správcovou a současně kuchařku v Zámečku dělala pí Musilová (bydlela na kopci v Trávníku v domě, který v šedesátých letech vyhořel). Zahrada byla v té době ještě udržovaná, včetně záhonů růží a dalších kytiček. V provozu byl i bazén na koupání a malý bazének před budovou, kde stříkal vodotrysk a plavaly červené rybky. V létě se pokoje pronajímaly letním hostům a prý tu jedno léto byla i herečka Irena Kačírková. Po odstěhování učňů se Zámeček používal jako rekreační zařízení pro školy (v létě zde bývaly letní tábory pro děti, jak se dnes říká, z nepřizpůsobivých rodin). To byly ještě zlaté časy, děti byly sice hlučné, ale celkem přizpůsobivé, dokonce i zdravily kolemjdoucí. Ke konci osmdesátých let Zámeček patřil okresu Nový Bor a měl z něj být vytvořen rehabilitační ústav. Byl renovován, zřizovaly se tam vany, sprchy, masážní stoly, ale tento záměr nebyl nikdy dotažen do konce. Po ukončení funkce ubytovnyzahrada značně zpustla. Pak byl Zámeček privatizován a řadu let sloužil jako penzion s restaurací. Dnes už restaurační služby neposkytuje a v Trávníku zůstala jediná restaurace v bývalé škole (dnešní Penzión U Naděje).

Obec má u silnice k Mařenicím kapli sv. Rodiny z r. 1802 (dnes je kaple nazývána sv. Jana Křtitele). Původní zvon o váze 42 kg, pojmenovaný po sv. Prokopu a pocházející z r. 1847, byl zrekvírován za první světové války na zbrojní výrobu. Na nový zvon se farníci z Trávníka složili a zvon byl obnoven v r. 1921, ovšem i ten vzal za své za 2. světové války. V nedávné době byla kaple opravena a obvykle se v ní dvakrát v létě konají i bohoslužby. Kdysi bývala obecní zvonička u domu čp. 21 (tento dům dnes již neexistuje).

Obec měla za starých času i své hasiče a domeček pro hasičskou stříkačku, postavenou na svahu Trávnického kopce v r. 1886 (umístění stříkačky zrušeno někdy v padesátých letech, nyní je domeček v soukromém majetku). Po druhé světové válce byl v Trávníku Spolek dobrovolných hasičů, z jehož evidenční knihy jsem čerpal řadu informací o poválečných osídlencích.

První školu založil Johann Pech v r. 1784 ve svém vlastním domě čp. 37. Nová školní budova byla postavena v r. 1793 (je to dům čp. 64 za kapličkou). Od r. 1876 byla škola dvoutřídní. Nová škola u cesty do Naděje (společná pro Trávník i Naději) byla vystavena v letech 1878 - 79. Někteří dnešní chalupářští důchodci vzpomínají, že do této školy v poválečných letech chodili (aby jako Pražáci mohli být několik měsíců na zdravém vzduchu). Učil tam tehdy řídicí učitel Ladýř a budova v létě sloužila i jako družina pro děti místních zemědělců. Jako poslední tam na sklonku šedesátých let učila naše spoluobčanka paní učitelka Milena Macková. Pak byla škola zrušena a děti od té doby dojížděly do Cvikova.

Z budovy se stalo rekreační středisko Vodohospodářské správy z Litoměřic. Od r. 1992 je zde penzión U Naděje s restaurací, která je několikrát do týdne srazištěm našich chalupářů (přes zimu je samozřejmě účast slabší)..¨

Někdy v té době fungovala i mateřská školka v chalupě čp. 87 a v létě byl v škole žňový útulek pro děti.

Hřbitov je z r. 1890. Prvním zde pochovaným byl tříletý Emil Bubák, pochovaný 26. prosince 1890. Do té doby se pochovávalo ve Cvikově. Po válce a odsunu místních Němců některé hroby zanikly nebo byly využity dosídlenci. Pochováno je tam i několik chalupářů. V posledních letech se na hřbitově zastavují poslední žijící němečtí vysídlenci, když se jednou za rok přijedou podívat do rodného kraje.

V domě čp. 67 se od r. 1899 vyráběly cementové výrobky (schody, náhrobní kameny, stájové žlaby a p.). V obci byla i sklárna a to v blízkosti domu čp. 57.

Na konci obce u silnice ke Cvikovu (na výjezdu cesty z horní části Trávníka) je Mariánský sloup z r. 1761, zřízený J. Knoblochem. Byl obnoven v r. 2005, ale někdy o vánocích 2008 opět sošku Panny Marie někdo ukradl. V zatáčkách směrem ke Cvikovu jsou u silnice další dva kříže.

Za prusko-rakouských válek prošla 1. srpna 1778 Trávníkem pruská armáda v počtu asi 25 tisíc vojáků pod vedením prince Heinricha. Na Kostelním vršku jižně od Trávníka měli tehdy ležení. Dne 4. srpna 1778 projel Trávníkem i trén tohoto vojska s 300 vozy. I za prusko-rakouské války v r. 1866 prošly Trávníkem pruské průzkumné jednotky, které 4. července 1866 rekvírovaly potraviny pro tábor vojska u Mařenic. To muselo být pěkné nadělení.

V r. 1771 byla obzvláště krutá zima, v lesích a polích zahynulo mnoho zvěře, obilí vymrzlo a následně v Trávníku zemřelo asi 50 lidí hladem

Za první světové války bylo z Trávníka odvedeno do rakouské armády 73 mužů, 12 jich padlo. Tehdy byla veliká bída a kronikář uvádí, že bylo možno nakoupit na osobu a na týden jen půlku chleba, půl kila mouky a 8 deka masa. Na měsíc bylo vydáváno 3/4 kg cukru. Lidé byli tehdy značně podvyživení.

Před válkou byly v Trávníku hospody dvě - obě u hlavní silnice - jedna v čp. 1 , který nesl název Schier Gasthaus (což by nasvědčovalo, že patřil rodině majitele Zámečku) a druhá na dnešní "otočce". Ta na otočce (jmenovala se Dünnebier Gaststette - český název v období po 2. sv. válce se mi nepodařilo zjistit) zanikla během padesátých let minulého století a nezbyla po ni ani stopa. Po válce zde byl několik let hostinským řezník p. Rada a pak p. Tyšlar.

V budově čp. 1 byl po válce zřízen kulturní dům s knihovnou. Budova patřila tehdejší JEDNOTĚ. Na konci padesátých let byl zde v přízemí zřízen nový hostinec a v prvním patře byl hojně využíván taneční sál. Do hostince docházeli místní štamgasti a v létě byl hostinec plný rekreantů. Někdy po r. 1980 také zanikl. Z budovy byla pak výrobní strojírenská provozovna družstva invalidů INVA. Od r. 1997 v ní byl sklářský provoz fy Bohemia, subdodavatele skleněných dílů pro automobilový průmysl. Tato provozovna byla zrušena v r. 2009 a nyní je zde truhlářská provozovna "Pepa Šikula".

V budově čp. 25 byla prodejna ("konzum"), která také patřila JEDNOTĚ. Někdy po r. 1970 byl konzum zrušen a budova prodána. Pak byla vesnice zásobována jen z pojízdné prodejny. Tato služba byla v posledních letech obnovena (třikrát za týden do Trávníku zajížděla pojízdná pekařská prodejna, ale v r. 2011 i toto zaniklo). A tak se za nákupy musí do Cvikova, případně do marketů v Novém Boru. Očekáváme, že v r. 2012 bude otevřena samoobslužný Pennymarket ve Cvikově u autobusového nádraží, kde již běží výstavba.

Před 2. světovou válkou měl Trávník asi 63 ha polí, kde se pěstovalo hlavně žito, oves, brambory a zelí. Ještě v šedesátých letech zde hospodařil Státní statek Cvikov (zprivatizovaný a pak zaniklý na začátku devadesátých let) a byly zde lány obilí, kukuřice a brambor.

Pole na jižním okraji Trávníka se změnila kolem r. 2000 na pastviny, kde se na volné ploše chová skot, v prvních letech i přes zimu. Nyní je stádo na zimu sváženo do Kunratic, kde je kravín a krávy se zde mohou na konci zimy snáze telit než na zasněžených pastvinách v Trávníku.

Na jih od Trávníka je Zelený vrch (585 m), na jeho východním svahu existovaly dvě vyhlídkové restaurace (Friedrich-Schiller-Warte a Švýcarský dům). Severnější Friedrich-Schiller-Warte byla vybudována v r. 1894 cvikovským spolkem turistů. V r. 1905 (9. 7. 1905) byla do skály zasazena železná pamětní deska na počest německého básníka a dramatika Friedricha Schillera a restaurace byla pojmenována jeho jménem (do té doby měla název U uhlířské skály). Po druhé světové válce objekt zanikl. Nyní vede kolem Zeleného vrchu naučná stezka a na místě bývalé Schillerky je odpočívadlo s informační tabulí.

V květnu 2010 (24.5.) postihla Trávník velká vichřice, která vyvrátila přímo v Trávníku na zahradách desítky stromů (ovšem v lesích třeba za trávnickým hřbitovem nebo od Milštejna po Novou Huť to bylo tisíce stromů). Naštěstí nedošlo téměř k žádným škodám na domech a chalupách. Poškozena byla i místní trafostanice a dva dni se čekalo na obnovení dodávky elektřiny. Okolí Trávníka patřilo k nejvíce postiženým, což dokladovalo i to, že televize NOVA a Prima k nám druhý den poslaly své reportážní štáby a rozhovory s několika našimi chalupáři byly ten večer v televizních zprávách.

Zpravodaj města Cvikova

15. prosince 2011 v 17:32 | administrátor |  INFORMACE OBCE CVIKOV
Přečtěte si prosincový
Zpravodaj
města Cvikova
na

Poplatky za komunální odpad

15. prosince 2011 v 17:16 | administrátor |  INFORMACE OBCE CVIKOV
(Vybráno z vyhlášky Města)
Město CVIKOV

Obecně závazná vyhláška č. 5 /2011,
o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů
Čl. 2
Poplatník
(1) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální
rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba; má-li k této
stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně,
a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.
Čl. 3
Ohlašovací povinnost
(2) Poplatník dle čl. 2 odst. 2 této vyhlášky je povinen ohlásit správci poplatku zejména příjmení, jméno, bydliště, popřípadě další adresy pro doručování, evidenční nebo popisné číslo stavby určené nebo sloužící k individuální rekreaci, není-li tato stavba označena evidenčním nebo popisným číslem číslo parcelní pozemku, na kterém je tato stavba umístěna.
(2) Dojde-li ke změně údajů uvedených v ohlášení, je poplatník nebo plátce povinen tuto změnu oznámit do 15 dnů ode dne, kdy nastala.

Čl. 4
Sazba poplatku
(2) Sazba poplatku pro poplatníka podle čl. 2 odst. 1 a 2 této vyhlášky činí 468,-
a je tvořena:
z částky 218,- Kč za kalendářní rok a
z částky 250,- Kč za kalendářní rok. Tato částka je stanovena na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za poplatníka a kalendářní rok.
(1) Skutečné náklady roku 2010 na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu činily:
3 081 538,-Kč a byly rozúčtovány takto:
Náklady 3 081 538 děleno 4 682 (4434 počet osob s trvalým pobytem na území obce + 248 počet staveb určených nebo sloužících k individuální rekreaci) = 658,20 Kč. Z této částky je stanovena sazba poplatku dle čl. 4 odst. 1 písm. b) vyhlášky ve výši 250,- Kč.
Čl. 5
Splatnost poplatku
(2) Poplatek pro poplatníka dle čl. 2 odst. 2 této vyhlášky je splatný jednorázově
do 31. prosince příslušného kalendářního roku.
Čl. 7
Navýšení poplatku
(2) Včas nezaplacené nebo neodvedené poplatky nebo část těchto poplatků může správce poplatku zvýšit až na trojnásobek; toto zvýšení je příslušenstvím poplatku.

Nabytí účinnosti dne: 26. března 2011

Zákaz požívání alkoholických nápojů na veřejném prostranství

15. prosince 2011 v 16:49 | administrátor |  INFORMACE OBCE CVIKOV
(Vybráno z vyhlášky Města)

Město Cvikov
Obecně závazná vyhláška Města Cvikova č. 7/2011
o zákazu požívání alkoholických nápojů na veřejném prostranství

Zastupitelstvo města Cvikova podle ustanovení § 10 písm. a) a § 84 odst. 2 písm. h), zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů se usneslo dne 27. října 2011 vydat tuto obecně závaznou vyhlášku (dále jen "vyhláška"):

Čl. 3
Zákaz požívání alkoholických nápojů na veřejném prostranství
1. Zakazuje se požívání alkoholu na vymezených plochách veřejného prostranství ve městě Cvikov .
2. Vymezené plochy se zákazem požívání alkoholických nápojů na veřejném prostranství jsou uvedeny v příloze č. 1, která je nedílnou součástí této vyhlášky.
3. Zákaz požívání alkoholu podle odst. 1 se nevztahuje na letní venkovní provozy pohostinství.
4. Zákaz požívání alkoholu podle odst. 1 se nevztahuje:
- na pořádání kulturních, sportovních a jiných společenských akcí konaných pod záštitou města,
- na silvestrovské oslavy konané ve dnech 31.12 a 1.1. každého roku,

Nabývá účinnosti dne: 15.11.2011


Veřejným prostranstvím jsou:
všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru (dle zákona č. 128/2000 Sb., hlava I, díl 4, § 28-34), ve znění pozdějších změn.

Pro účely obecně závazné vyhlášky jsou tato veřejná prostranství podléhající zákazu požívání alkoholu na veřejném prostranství :

Ulice v obvodu města Cvikov: (které tvoří místní komunikace, silnice III tř. , silnice I/13, včetně chodníků a autobus.zastávek)
Alšova, Boženy Němcové, Březová
Havlíčkova, Horní, Hrnčířská
Horova, Husova, Čechova
Československé armády, Dělnická, Družstevní
Jiráskova, K Zahrádkám, K Rybníčku
Kollárova, Komenského, Luční
Lesní, Malá, Mánesova
Martinovo údolí, Mlýnská, Náměstí Osvobození
Na Skalce, Na Svahu, Nábřežní
Nádražní, Nemocniční, Nerudova
Nová, Pětidomky, Pod Léčebnou
Pod Zeleným vrchem, Palackého, Pivovarská
Potoční, Příčná, Průjezd
Sad 5.května, Smetanova, Slovanka
Sídliště Slunečná, Školní
Tylova, Tovární, Vančurova
V Zátiší ,Vojanova, Wolkerova
Ústavní, Zahradní, Žitavská

Autobusové zastávky v částech města Drnovec, Lindava, Svitava, Trávník.

Tržiště :
1. v ulici Československé armády u č.p. 137
2. v ulici Komenského u č.p. 99

Veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení:

1. park = Sad 5.května u kostela a základní školy
2. park = zahrada u Městského klubu Nerudova ulice
3. park = zahrada areálu bývalého letního kina
4. park = stromová alej ul. Československé armády nad hřbitovem
5. park = střed Náměstí Osvobození
6. plocha zeleně mezi náměstím a ulicí Družstevní
7. veřejná zeleň,včetně parkovacích ploch , komunikací a chodníků u obytných domů v ulicích: Mánesova, Boženy Němcové, Družstevní, Československé armády, Sídliště, Martinovo údolí
8. dětská hřiště s hracími prvky a ostatní sportoviště v ul. Dělnická, Sídliště, Mánesova, Vančurova, Drnovec, Lindava,
9. školní hřiště v ulici Čechova
10. autobusové stanoviště v Tovární ulici včetně čekáren

Naše okolí na internetu

15. prosince 2011 v 15:15 | administrator |  ODKAZY NA WEBOVÉ STRÁNKY
Pokud se chcete blíže seznámit s významnými místy v okolí Trávníku a Naděje, která jsou v mapě označená čísly,otevřete si níže uvedené stránky WWW.



Informace o novém penzionu v Hamru

13. prosince 2011 v 18:13 | administrátor |  NAŠE AKTUALITY

Do Žitavy upravenou zkratkou

13. prosince 2011 v 17:54 | jokr |  NAŠE AKTUALITY
Tím, že 20.12. 2011 bude otevřen na Valech v Krompachu přechod do NSR i pro os. auta , tak zůstává pouze varianta tohoto přechodu.
Cestu na Krompach a Valy snad každý zná. Za přechodem jsou možné v NSR dvě varianty, jak se dostat do Zittau např. k marketum LIDL a TOOM. Po průjezdu přechodem na Valech se cesta cca po 150 m napojuje na silnici přímo do Jonsdorfu - varianta I. nebo vpravo do stoupání na Hain a Oybin - varianta II.


Varianta I. cesty do Zittau
(V mapě značeno červeně)
Od přechodu se jede stále rovně přes Jonsdorf, dále se přijede do Olbersdorfu, kde se přejede žel. přejezd (nádraží je po pravé ruce ale nevím proč se jmenuje Bernsdorf, když je v Olbersdorfu ?) a dále silnice klesá kolem plotu koupaliště po pravé straně. Po příjezdu na kruháč v Olbersdorfu se pokračuje stále přímo do Zittau po silnici/ulici S 133/Dr-Rudolf-Friedrich-Strase, dále stále přímo po Humboldt strase k první světelné křižovatce. Na té se odbočí doprava po Schramm strase kolem autosalonu a servisu CITROEN na pravé straně, k další světelné křižovatce, kde se odbočí doprava přes žel. přejezd, do ul. Hochwald strase a cca po 100 - 150m je na lévé straně LIDL a vpravo TOOM.
Varianta II. Cesty do Zittau
(V mapě značeno modře)
Od přechodu po napojení na silnici se odbočí doprava do stoupání směr Hain. Projede se Hainem a dále na Oybin. V lese po příjezdu na křižovatku tvaru T se dát doleva na Oybin.
Projede se Oybin kolem konečné žel. stanice Oybin, která je po levé straně a jede se dále a stále podle žel. trati. Po příjezdu do Olbersdorfu se přijede k prvému kruháči u PENNY Marketu, kde se pokračuje přímo k druhému kruháči, kde se odbočí doprava směr Zittau a dále se pokračuje stejně jako u I. varianty.

Poděkování

12. prosince 2011 v 16:39 | administrator |  NAŠE AKTUALITY
Děkujeme Jirkovi Karasovi za vůbec první komentář, který se objevil na stránkách našeho Trávnicko-Nadějského zpravodaje. Kdo bude další?

Historie Cvikova

10. prosince 2011 v 17:47 | chajda |  HISTORIE

Město Cvikov (německy Zwickau in Böhmen) leží po obou stranách Boberského (Bobroveckého, Bobřího) potoka pod kopci Lužických hor, složených z pískovců a bazaltů. Název Boberský povstal skreslením z Webersbach (v místním dialektu Wobersbach) - Tkalcovský potok - podle tkalcoven, které ho lemovaly a jeho vodu používaly k praní svých výrobků.

Cvikov leží na staré obchodní cestě z Prahy přes Českou Lípu do Žitavy, kterou do formy silnice nechal upravit král Vratislav II. Cvikov byl založen kolem r. 1300 a patřil do panství pánů z Dubé. Od znaku pánů z Dubé je odvozen cvikovský městský znak - dvě zkřížené ostrve (primitivní žebříky ke slézání hradeb v boji). V r. 1346 se připomíná kamenný mostek přes potok. V r. 1391 byl Cvikov povýšen na město s právem trhovým a pivovárečným.

V r. 1910 mělo město přes 6000 obyvatel, což bylo asi nejvíce po celou dobu jeho existence. Dnes má i s připojenými obcemi kolem 4500 obyvatel. Ke Cvikovu patří obce Trávník, Naděje, Lindava, Svitava a Drnovec.

Po velkém rozkvětu panství za Zdislava Berky z Dubé a jeho dědice Zbyňka nastal na konci 16. století úpadek. Když roku 1608 zemřel Zbyňkův syn Václav, zůstaly po něm obrovské dluhy. Poručnicí jeho dětí byla ustanovena Václavova sestra Eliška, provdaná za Jana Novohradského z Kolovrat. Paní Eliška se ujala správy hned od počátku svědomitě a energicky. Kromě jiného hned první rok (17. ledna 1613) vydala poddanský řád pro panství zákupské. Půdu měli poddaní vlastně v pronájmu od majitele panství, tudíž z ní museli platit, a to ve formě peněz, naturálií nebo roboty. I měšťané mívali vedle řemesla či obchodu od vrchnosti pronajatou půdu. Zvláštním článkem řádu povolovala vrchnost na radnicích v Zákupech a Cvikově prodávat kořalku, ovšem kromě nedělí a svátků. Pivo se kromě městeček mohlo prodávat také na rychtách a v řádných hospodách. Naopak sůl se směla prodávat pouze v Zákupech a Cvikově. Dva články řádu se týkaly také požární ochrany. Každé čtyři týdny měl rychtář a dva obecní starší kontrolovat komíny. Nedostatky musel majitel odstranit do čtrnácti dnů. Pro případ požáru byly předem nařízeny činnosti, které měl každý bez dalších rozkazů vykonávat. Bohatší poddaní museli mít u svého obydlí dva žebříky, chudší žebřík a motyku.

Významnou budovou je bývalá radnice na náměstí s červenou věží (původně vyšší věž byla po částečném zřícení v r. 1919 snížena na dnešní úroveň). Uprostřed náměstí stál špalíček - t.zv. Panský dům, který nechala velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská postavit v roce 1739 pro správu panství. Od r. 1850 zde byl okrskový soud. Dům byl zbourán už za druhé světové války. Na náměstí stál od r. 1948 první Stalinův pomník v Čechách (autor Jan Komárek), později nahrazený sochou rudoarmějce, dnes již rovněž zrušenou.

Kostel sv. Alžběty má tři barevná skleněná okna a je u silnice směrem na Sloup. Byl vystaven v letech 1553 - 58 snad italským stavitelem Nervim (podle jiného pramenu Benediktem Ferrim) a vysvěcen 18. listopadu 1559 pražským arcibiskupem Breierem. První mši sloužil páter Julius z kláštera v Oybíně na Štědrý den r. 1559. Věž kostela byla přistavena z materiálu, těženého v letech 1578 - 80 na Dutém kameni u Drnovce. Varhany byl pořízeny v r. 1596 a postavil je pražský varhanář Albrecht Rudner. Obnoveny byly v r. 1903. Velkou monstranci věnoval kostelu 27. května 1600 Berka z Dubé. V roce 1726 byl kostel přestavěn do barokního slohu a v r. 1867 byl kostel renovován. V kostele je pozdně gotický Kristův hrob z r. 1567 a oltář sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Kostel byl původně krytý dřevěnými šindeli, od r. 1867 měl střechu břidlicovou. Ta byla letos nahrazena moderní lehkou střešní krytinou. Zděná sousední fara pochází z r. 1684. U kostela je částečně zachovaná stará hřbitovní zeď s vestavěnými náhrobními kameny. U kostela je i morový sloup z r. 1695 (památka na oběti dvou morových epidemií a sice v letech 1598 - 1607 a znovu v r. 1680), který byl původně umístěn na náměstí. Na jeho sloupcích jsou sošky sv. Václava, Jana Evangelisty a sv. Šebastiána. Jeden z oltářů je zasvěcen sv. Valentinovi a ve Cvikově se proto pořádala i Valentýnská pouť (14. února). Další pouť se konala na sv. Vavřince (10. srpna). Okolo kostela se rozkládá zelený park, vytvořený ze starého hřbitova. Nový hřbitov u silnice na Sloup byl zřízen v r. 1890. Ke Cvikovu farně patřily obce Drnovec (Kleingrün), Svor (Röhrsdorf), Rousínov (Morgenthau) a Trávník (Glasert). Hřbitovy mají tyto obce vlastní.

Na pozemku domu čp. 170 se nachází starý kříž - Mordkreuz, který se stavěl na místě, kde došlo k vraždě.

Za třicetileté války r. 1634 část Cvikova vyhořela. Vyhořelá radnice byla obnovena až v r. 1671. Cvikov byl postižen i dalšími požáry. V r. 1804 vyhořelo 23 domů. Ještě větší požár byl 31. července 1820, kdy vyhořelo 65 domů včetně radnice. Tento požár vznikl v čp. 124 ve dnešní Nerudově ulici. Pomáhalo 30 hasičských stříkaček včetně hasičského sboru ze Žitavy, který cestu ujel za 3 hodiny (na památku jejich pomoci se ulice, kterou přijeli, jmenuje Žitavská).

První škola ve Cvikově vznikla v r. 1572. Prvním učitelem byl Johann Wessendorf z Liberce. Od r. 1856 složila jako škola dnešní budova městského úřadu na náměstí. Dnešní škola ve Cvikově byla postavena v r. 1907. Cvikov měl kromě obecné i měšťanskou školu a od r. 1889 řemeslnickou školu (včetně tkalcovského oboru).

První městský vodovod postavil purkmistr Strohbauer někdy kolem r. 1695 - vodovod napájel 7 veřejných kašen. V r. 1898 vznikl nový vodovod s rozvodem do domů.

Od r. 1835 měl Cvikov vlastní nemocnici. V r. 1910 vznikla dětská léčebna pod kopcem Kalvárie, která byla po vzniku ČSR značně rozšířena (byla to česká bašta v převážně německém Cvikově).

Při soutoku Svorského a Boberského potoka v Martinově údolí zřídil v r. 1834 Leopold Martin (podle něj se údolí jmenuje) léčebné lázně s rašelinovými a sirnými koupelemi, vodní kůrou a parními lázněmi. Plicní léčebna, která je v provozu dodnes, zde byla vybudována v r. 1933 (včetně vanových a slatinných lázní).

Německý tělocvičný spolek Turnverein byl aktivní od r. 1862 (z té doby pochází dnešní sokolovna na rohu ulic Komenského a Tyršovy). Dne 19. 11. 1911 se ve Cvikově konala slavnost na paměť pánů z Dubé (průvody v historických krojích, rytířské turnaje, alegorické vozy a p.).

V období první republiky nebyl ve Cvikově český fotbalový klub, ale někteří čeští sportovci fotbal hráli v německých klubech. Fotbal zde byl velmi populární a není divu, že zde bylo několik hřišť. Po válce se zakládající schůze českého klubu FC Cvikov konala 21. srpna 1945 v hotelu "Zlatý lev". SK Cvikov převzal hřiště po německém AFC (dnešní hřiště Jiskra).

Právovárečné právo obdrželo 72 cvikovských pivovarníků v r. 1560. Cvikovský pivovar z r. 1867 měl roční výstav až 18 000 hl piva a stavěn prý byl na maximální kapacitu až 27 000 hl. Poprvé byl modernizován v r. 1909 a znovu po druhé světové válce. Zrušen byl po r. 1962, po určitou dobu sloužily jeho sklepy pro pěstování žampionů.

Ve Cvikově byly tkalcovny na bavlnu a len (na počátku dvacátého století to byli majitelé Niessner, Wenzel, Vonach, Liebisch, Riegert, Pilz), bělírny a barvírny (majitelé Neumann, Kiesewetter, Wünsche), továrna na hořčici, čtyři mlýny, pila, tiskárna a 3 cihelny.

Cvikovsko je dějištěm románu z období okupace a osvobození Proměněná zem, autorů Krause a Pecháčka. V knize je zmíněno i místní partyzánské hnutí, kupodivu německé!

Za války se v textilkách se vyráběly mj. i padáky. Místní obyvatelstvo byl převážně německé a proto po porážce nacistů proběhl v l. 1945 - 1946 jeho odsun do spojeneckými armádami obsazeného Západního i Východního Německa. První transport prý byl vypraven už 18. června 1945.

Po válce vznikla ve Cvikově velká textilka Severka, kde se vyrábělo převážně dětské oblečení, byla zde i výroba nábytku Interiér a továrna na tiskařské stroje Adast. Po privatizaci a otevření se dovozu v devadesátých letech dvacátého století Severka prakticky zanikla, Adast byl zprivatizován a do r. 2001 (kdy se dostal do konkurzu) působil pod značkou Grafostroj (dnes Morton Trade). Dnes jsou ve Cvikově mj. sklady skláren, výroba skleníků (v Rousínově), sklářské provozovny (včetně výroby vitráží), velká sklárna Ajeto v Lindavě, tři autopravny a benzinová pumpa.

Před válkou byla ve Cvikově řada hotelů a restaurací - U zlatých lvů (na náměstí - dnes zbořený), Sonne (dnešní hostinec u Slunce), Reichshof (po válce přejmenovaný na Stalingrad, dnes obnovený jako kulturní dům Sever), Hirsch a Deutsches Haus.

Na počátku dvacátého století byl Cvikov východiskem turistiky do Lužických hor, kde tehdy byl možný volný přechod do Německa. Tato možnost byla v devadesátých letech obnovena podle smlouvy o malém pohraničním styku mezi ČR a SRN. Dnes je přechod bezproblémový, protože jak ČR, tak Německo patří do tzv. Schengenského prostoru bez hraničních kontrol. Z oblasti turistiky patří za zmínku chodník pro pěší a kolaře, který byl v r. 2010 vybudován mezi Cvikovem a Svorem.

Cvikov má rozsáhlý lesní revír. Státní hájovna byla v Martinově údolí. V přilehlých rybnících se pěstovali kapři a v Bobřím potoce byli běžní pstruzi.

V kronikách jsou zaznamenány dvě povodně v r. 1689. V lednu 1700 byly strženy hlavní kamenné mosty. Série záplav pak nastala v létech 1850, 1887, 1891. Stav vody při povodni v r. 1897 je vyznačen na některých budovách u potoka (např. v Rousínově). Ve dvacátém století se uvádí povodeň v r. 1920. V srpnu r. 2010 došlo k bleskové povodni s katastrofickými následky od Rousínova po Svitavu, došlo k poškození řady mostů, opěrných zdí potoka a s potokem sousedících komunikací. Jeden člověk v Lindavě se přitom utopil. Škody přesáhly 50 mil. korun a jsou posupně opravovány (včetně vybudování nových mostů). Jako součást preventivních opatření byl ve Cvikově a připojených obcích zřízen pro varování místní rozhlas, dálkově pomocí rádiového signálu ovládaný z městského úřadu ve Cvikově.

Ve Cvikově je služebna Policie ČR a také je zde zřízena Městská policie.

Nad Cvikovem je Zelený vrch, vysoký 586 m, na kterém se těžil pískovec. Směrem na Trávník byla na svahu Zeleného vrchu výletní restaurace Schillerka, ze které se zachovala jen část vyhlídkové terasy na pískovcovém výběžku. Dnes je po svahu Zeleného vrchu zřízena naučná stezka. Na místě zmíněné restaurace je zřízené odpočívadlo a na něm je rytá deska s označením míst či kopců, které jsou z vyhlídky vidět.

Před Zeleným vrchem leží kopec Kalvárie (Křížový vrch - 437 m), kde se těžil bazalt a kde byla křížová cesta s kaplí, založená v r. 1728. Kolem r. 1737 zde žil poustevník. Dnešní zděná kaple pochází z r. 1845. Křížová cesta byla osázena v r. 1883 lipami. Cesta byla obnovena v r. 1900 a opětně v devadesátých letech 20. století.

Ve Cvikově se pořádaly pašijové hry, údajně až se 600 účinkujícími (poprvé v r, 1729). Na cvikovském náměstí byl 4 jeviště, kde se postupně hrálo a po odsouzení Ježíše Pilátem šlo procesí ze Cvikova na Kalvárii, kde se sehrálo vlastní ukřižování. Na přilehlých skalách bylo slavnostně dne 14. 10. 1923 upevněno přes 100 bronzových plaket na paměť padlých z první světové války. Na svahu Zeleného vrchu se nacházel i přírodní amfiteátr, kde se ještě za první republiky pořádaly koncerty a ochotnická divadelní představení. Nad Drnovcem byla druhá výletní restaurace Švýcárna. Na severním svahu Zeleného vrchu jsou mohutné pískovcové skály (Uhlířská skála).

Cvikovem vedla od r. 1843 státní silnice přes Jablonné v Podještědí (Deutsch Gabel) do Liberce (Reichenberg), která je nyní přeložena a obchází město. Přes Trávník (Glasert) vede okresní silnice, která pokračovala přes hranice do Německa. Další okresní silnice vedly přes Sloup (Bürgstein) do České Lípy (Böhmisch-Leipa) a přes Lindavu (Lindenau) do Zákup (Reichstadt).

Poštovní úřad ve Cvikově byl od r. 1861 vybaven telegrafem a od r. 1893 telefonní ústřednou.

Železnice Svor - Cvikov byla postavena v r. 1886. Pro velké stoupání vedla trať velkým obloukem. Cvikovské nádraží bylo ve výšce 356 m n.m. a trať ze Svoru překonávala na vzdálenosti 4,5 km výšku 92 m. Další úsek železnice ze Cvikova do Jablonného byl uveden do provozu 7. října 1905. Trať byla zrušena při přestavbě silnice Nový Bor - Svor (osobní doprava skončila 28. května 1973 a koleje byly sneseny v r. 1977). Objem dopravy je patrný z ročních údajů v r. 1918 - přepraveno bylo přes 46 tis. osob, naloženo bylo 166 tis tun a vyloženo 637 tis. tun nákladů.

V dubnu r. 1680 byla na Zeleném vrchu potlačena regimentem hraběte Piccolominiho selská vzpoura proti Juliu Františkovi, hraběti ze Zákup. Odehrála se zde i jiná selská vzpoura v r. 1758 proti hraběnce Magdaleně Kolowratové, provdané za knížete von Sachsen-Lauenburg. Poražení sedláci museli pak ve Cvikově složit nový slib poddanosti. V r. 1775 došlo k dalšímu selskému povstání, kterého se zúčastnili i cvikovští sedláci. Následně byli odsouzeni "ke zmrskání a čtyřtýdennímu vězení".

V letech 1770 až 1773 panoval pro neúrodu hladomor. Jen v r. 1771 zemřelo 234 osob.

Bouře v r. 1848 se projevily ve Cvikově tím, že se všichni vrhli na panský les na Zeleném vrchu a dělali si tam dříví. Následně povolal cvikovský rychtář Zimmermann vojsko, které se ve městě utábořilo a zjednalo pořádek.

Za t.zv. slezských válek v letech 1745 - 1763 byl Cvikov několikrát postižen průchodem nebo i utábořením vojsk. V r. 1778 (prusko-rakouské války o bavorské dědictví) byl Zelený vrch obsazen rakouským vojskem, ale Prusové ho vytlačili k Jablonnému. Pruští husaři generála Bellinga vyplundrovali přitom i Cvikov.

Následně pobývala v okolí armáda pruského prince Heinricha a jak vzpomínal kronikář "noc byla osvětlována stovkami táborových ohňů". Cvikov nebyl ušetřen ani za napoleonských válek. V r. 1809 prošel městem dobrovolnický pluk hraběte von Braunschweig. V r. 1813 se mezi květnem až zářím odehrály v okolí četné šarvátky stran soupeřících v napoleonských válkách. Napoleonův štáb včetně Napoleona v té době strávil jeden večer v Jablonném v Podještědí. Také v r. 1866 prošlo Cvikovem pruské vojsko ve válce s Rakouskem, která vyvrcholila bitvou u Sadské.

V letech 1916 až 1918 sloužil Cvikov jako místo pro rekonvalescenci zraněných rakouských vojáků z první světové války.

Do rakouské armády narukovalo v první světové válce celkem 1135 mužů, ze kterých 143 padlo a 710 bylo zraněno.

V r. 1923 vyhráli volby ve Cvikově komunisté, kteří získali 1428 hlasů. V r. 1938 už dostali henleinovci 2426 hlasů, komunisté 421 a sociální demokraté 121 hlasů. Ze Cvikova pocházel předválečný komunistický senátor Karl Kreibich, který se za války účastnil práce našeho exilu v Londýně. Kreibich zemřel v nemilosti komunistů v r. 1966.

V r. 1938 probíhaly v okolí Cvikova opevňovací práce. Řada bunkrů - řopíků - je v lesích kolem Cvikova k nalezení dosud.

Po zabrání českého pohraničí v r. 1938 v důsledku nechvalně známé Mnichovské dohody patřil Cvikov do Velkoněmecké říše. Dne 6. 10. 1938 navštívil Cvikovsko, už odtržené od Československa, Adolf Hitler. Projel i Cvikovem, zachovala se fotografie, na které je ještě vidět i budova Špalíčku. Nadšenými sudeťáky byl donucen, aby vystoupil u Mařenic ze svého automobilu, vylezl na bunkr u silnice na Juliovku a krátce si zařečnil.

V posledních letech byl renovován bývalý hotel Sever a slavnostně v listopadu 2011 otevřen jako kulturní dům s divadelním sálem a klubovními místnostmi. Náklad kolem 60 miliónů korun byl z velké části uhrazen z evropských fondů.

Založili jsme novou rubriku

9. prosince 2011 v 16:09 | stani |  HISTORIE
Jak čas ubíhá, tak to co zažili ti z nás, co v Trávníku a Naději pobýváme dlouhá léta, mizí a často se ztrácí do zapomenutí. A je to škoda. I pamětníci dnes obtížně vzpomínají, jak to v Trávníku a Naději vypadalo v době jejich mládí. Občas se objevují fotografie již neexistujících chalup a informace o tom, jak obě části vesniček společně prožily různé události a změny. Také se občas objeví i zajímavosti z dob dávno minulých, zejména z období po vzniku ČSR, nebo i starších.
Domníváme se, že je mnoho informací, včetně obrazových dokumentů, které stále leží v zapomenutí někde v našich archivech, nebo i ve vzpomínkách těch našich nejstarších, které by bylo zapotřebí archivovat a uchovat je i pro ty, co tuto dobu nezažili.
V nejbližší době se v této rubrice objeví několik článků z
Historie Cvikova
Historie Trávníka
Historie Naděje
Historie okolí,
které napsal náš člen pan Ing. Zdeněk Procházka, který dlouhodobě takové zajímavosti archivuje.
Informace z nich, jak věříme, vyvolají zájem a odezvu u členů našeho sdružení, ale i u všech zájemců o historii Trávníka a Naděje. Všechny příspěvky zveřejníme s vaším autorstvím v této rubrice. Nejde jen o historické dokumenty, ale i autentický popis událostí, jak je pamatujete vy či někdo z vašeho okolí.
Věříme, že se do této akce zapojí co nejvíce z nás. Výsledky svého pátrání můžete zaslat na adresu vitstanislav(zavináč)volny.cz, nebo na prochpra(zavináč)volny.cz .
Na spolupráci se těšíme.
Za Trávnicko-Nadějský zpravodaj
Vít Stanislav