SPOLKU Trávník a Naděje

Historie Naděje

20. prosince 2011 v 16:20 | chajda |  HISTORIE

Naděje leží asi 1 km severně od Trávníku v krásném údolním kotli Lužických hor, tvořeným od severu Suchým vrchem a Volským kopcem, od jihu Liščím pahrbkem a od západu Havraními skalami a Milštejnem. Jako ves je uváděna od r. 1612. Od r. 1903 byla vesnice Naděje (Naděje je český překlad původního německého názvu Hofnung) spolu s osadou Hamr samostatnou obcí (do té doby byla součástí Trávníka). Ve středověku se v okolí Naděje vyrábělo sklo, později se zde těžila stříbrná a železná ruda. V r. 1920 měla osada 76 domů a 246 obyvatel.

Na kraji vesnice u cesty na Milštejn byl Krieschův hostinec (čp. 20), skutečná horská bouda s kvetoucími alpskými růžemi v zahrádce. V létě sloužil hostinec turistům, jdoucím na Milštejn, a v zimě sáňkařům. Pověstnou specialitou byl tzv. "pokecaný koláč" (Klekselkuchen), pečený ve chlebové peci, který měl na povrchu kromě žmolenky kaňky z ovocných džemů, malin a jahod.

Jihozápadně nad Nadějí jsou malebné Havraní skály (jiný jejich název je Křížová věž, krátce Křížek) se železným křížem, zřízeným v r. 1833 továrníkem Schichtem. Na konci minulého století zde každou noc svítila lucerna, kterou tam denně rozsvěcel J. Weiss alias Tlustý Seppl z Naděje. Před druhou světovou válkou byla lucerna rozsvěcena již jen na Velikonoce. Před pár lety jeden nadějský chalupář umístil na kříž zahradní noční LED světlo s dobíjením z fotočlánků, ale myslím, že od loňské vichřice již nefunguje. Věž je občas používána jako cvičný horolezecký terén.

V r. 1823 byla v Naději vybudována kaple sv. Anny Samotřetí, renovovaná v r. 1868, kdy dostala nový oltář. Na místě zvonu, zrekvírovaného v první světové válce, byl 11. 11. 1921 zavěšen a vysvěcen nový zvon. Na svátek Všech svatých v r. 1923 dostala kaple syenitovou desku se jmény padlých v 1. světové válce. Kaple nebyla po druhé světové válce využívána a tak byla značně poškozena. Nyní slouží pro rekreační účely.

Farně patřila Naděje k Mařenicům, kam chodily děti i do školy. Od r. 1879 patřila školou do Trávníka, kde na polovině cesty k Naději byla tehdy postavena nová škola.

Naděje měla vlastní hřbitov, který však po druhé sv. válce a odsunu zpustnul, takže byl z rozhodnutí MNV Cvikov asi v r. 1969 s využitím ženijní techniky okupantské Sovětské armády zlikvidován.

Naděje má jen málo tekoucí vody. Praménky ze Suchého vrchu a Milštejna se spojují a ústí do Hamerského potoka. Ten se vlévá do Svitavy u Mařeniček. Vodovod zde vybudován nebyl, ale mnoho chalup má vlastní studně.

Už před 2. sv. válkou trávili v chalupách v Naději léto lidé z měst (jezdili na čerstvý vzduch - frische Luft - takže se jim říkalo "lufťáci"). Mnoho chalup proto mělo v patře či podkroví pokojíčky (bez topení, využívané jen v teplé letní sezóně).

Po odsunu německých obyvatel se v r. 1946 kromě nových dosídlenců dostaly první chalupy do držení rodin z Prahy a Liberce jako rekreační objekty. Dokonce se zde v rámci jedné akce usadila řada umělců /hudebníci, malíři) z Prahy. Původní dosídlenci ovšem postupně vymírali nebo odcházeli do nové výstavby ve Cvikově, takže v současné době je v Naději jen asi 8 trvale obydlených chalup, vše ostatní slouží rekreaci.

V poslední době byly v Naději vybudovány dvě odpočívadla - pod kaštanem na cestě směrem k Mařenicům je Dědkův odpočinek s malou zvoničkou a na skalním výběžku nad kapličkou je tak zvaný Drbošův výhled - lavička s tabulí, kde jsou označeny kopce, které jsou z této vyhlídky vidět (je odtud výborný výhled především na hraniční horu Hvozd).

Na jižním okraji čtyřvrcholového Suchého vrchu býval krásný rozhled z jednoho z vrcholů - skalního Knížecího sedátka (639 m n.m.). Dnes rozhledu brání staré buky. I další tři vrcholky Suchého vrchu umožňovaly daleký výhled - Žulový (642 m n.m.) směrem na Luž, Andriesenova kupka do Hamerského údolí a skála nad Ledovou jeskyní.

Největší památkou v okolí Naděje je zřícenina hradu Milštejna. Je na západ od vesnice na 562 m vysokých skalách. Ze skal zde byl lámán kámen na mlýnská kola a to již před vybudováním hradu, protože kusy mlýnských kamenů jsou vezděny i ve zbytcích hradních zdí. Hrad byl vybudován jako královský strážní hrad Karlem IV. V r. 1343 na něm sloužilo 12 až 16 mužů, kteří střežili starou obchodní cestu ze Žitavy přes Českou Lípu do Prahy a vybírali zde clo. Cesta přes hory byla kvůli lapkům nebezpečná a tak, když kupci sjeli od Milštejna do údolí, měli naději, že dobře dojedou - odtud prý jméno osady Naděje. V okolí byla těžena i železná ruda, která byla drcena v blízkých hamrech (v osadě Hamr) a odtud dopravována do tavíren.

Od r. 1404 patřil hrad Hynkovi Berkovi z Dubé, od r. 1433 jeho nástupci Jindřichovi Berkovi z Dubé (který byl stoupencem císaře Zikmunda). Berka prý informoval Žitavské o pohybech husitských vojsk a za to Žitavští při úspěšném výpadu do Čech hrad ušetřili. Hrad byl údajně užíván do r. 1588. Později je již znám jen jako zřícenina (možná po zásahu švédské armády generála Bannera v r. 1634). Podle jiného pramene byl hrad poničen již za válek s Matyášem Korvínem kolem r. 1467. Vysoká strážní věž prý bývala viditelná až ze severního okraje Prahy. V mařenické farní knize stojí v roce 1726 - Letos prastará kulatá věž na Naději na tom starém zámku Milštejn zcela náhle padla a to 27 listopadu. V kronice Mařenic pak stálo, že František Hovorka, panský lovčí a revírník nechal odstřelit velkou věž pro značnou zchátralost. Stalo se to v r. 1783 (nebo až 1793?), aby nehrozilo nebezpečí z padajících kamenů. Od r. 1873 měli místo pronajaté bratři Israelové z Drážďan a pracovalo zde až 100 dělníků na výrobě mlýnských kamenů. Byl tak zlikvidovány nejen zbytky hradu, ale i dva skalní hřbety, na kterých hrad stál. V lese jsou zbytky kovárny, kde si dělníci ostřili nástroje. Po vyčerpání zásob kamene byly práce v r. 1910 zastaveny.

Dnes je Milštejn místo oblíbené pro výlety. Zřícenina leží uprostřed lesa. Přírodní branou, vysokou 3 m a širokou 6 m, se projde na původní hradní nádvoří, které stínil 300 let starý buk, oběť častých blesků. Při vichřici v květnu r. 2010 vzal i tento buk za své. Vichřice natropila obrovské škody i kolem cesty z Naděje na Milštejn. Na skalní vrcholek může vystoupit i zdatný turista po jen málo exponované cestě (kterou se svým tátou zvládl i můj sedmiletý vnuk), na kolmých stěnách je několik horolezeckých cest (jsou viditelná kovová oka na lana) a pod vrcholem je v kovové schránce i vrcholová knížka. Ještě kolem r. 1965 byly na skále dva žebříky, které přístup na vrcholek usnadňovaly. Ve skalách pod zříceninou jsou nízké jeskyně, které občas poskytovaly přístřeší trempům. Z konce 16. století je znám rukopis magistra Benedikta Chirocensise, který prý poměrně málo srozumitelně popisuje, kde se ve zřícenině Milštejna nachází poklad.

Další malá jeskyně (Vinný sklep) je v údolí na západ od Milštejna pod kopcem Kobyla.

Na jihozápadním úpatí Bouřného vrchu (za Kobylou - po žluté od přehrady k Nové Huti) se nachází jediný viklan v Lužických horách. Je ve tvaru kovadliny (šířka 4,2m, délka 4m a výška 2m). Viklan je od základny oddělen tenkou puklinou a plocha, kterou se ji dotýká, není větší než 0,3 m.

Na severním svahu Suchého vrchu je Ledová jeskyně (vchod ve výšce 590 m), patřící k přírodním unikátům Severních Čech. V puklině znělcových skal není proudění vzduchu a i nejparnějším létě bývaly její stěny pokryty ledem a krápníky. Jako turistická atrakce byla využívána již kolem r. 1870, na počátku 20 století byla opatřena uzamykatelnou mříží. Klíč od mříže se půjčoval turistům v hospůdce v Hamru (ta již dávno zanikla). Dnes je bohužel jeskyně nepřístupná, protože je v zdevastovaném stavu, ačkoliv ještě před 30 lety v ní byla celoročně ledová pokrývka. Vlevo u vstupu do této jeskyně je další jeskynní prostor, který prý býval pohádkově krásný při osvětlení hořícími loučemi. Z jeskyně vystupuje často jemná mlha.

Pod Ledovou jeskyní je na již zmíněném potoku Lužná (též známý jako Hamerský potok) malá údolní přehrada (kamenná zděná hráz v délce 92 m, cca 9,5 m vysoká s plochou nádrže 1,26 ha v nadmořské výšce 457 m), vybudovaná v l. 1937 - 1938 pro plavení dřeva a udržování pravidelného průtoku vody pro dnes již zaniklé hamry (v č.p. 65), mlýny a vodní pily podél toku až ke Svitavě. Plocha povodí potoka je 8,32 km2. Přehrada byla vybudována z obavy, že poté, co z pramenišť na svahu Pěnkavčího vrchu v polovině třicátých let 20. století, byl vybudován vodovod pro Rumburk, nebudou mít vodní pohony pil a mlýnů v údolí Lužné dost vody. Mlýn s pilou je v údolí zaznamenán již v r. 1754. Hladina přehrady má na jaře a létě modrozelené zabarvení. V létě 2011 byla přehrada vypuštěna a byla provedena oprava výpusti. Nad přehradou je na potoce skalnatý úsek nazývaný Peřejky. U něj je malá vyrovnávací nádrž s přepadem.

Ještě výše nad Peřejkami proti proudu potoka v místě, kde jej křižuje silnice z Nové Huti na Horní Světlou je tzv. sirný pramen. Ve skutečnosti jde o pramen s železitou vodou s vysráženými povlaky železitých sloučenin.

Dnes již dávno zaniklá ves Bedřichov ležela na místě dnes nazývaném Pusté mlýny, což je dolina pod silnicí z Nové Huti na Horní Světlou.

K Naději patří osada Hamr. Hamrem, poháněným vodou, se drtila ruda před další tavbou, případně se kovalo struskové železo. Po zániku dolů se zde obrušovaly mlýnské kameny, vyráběné v lomech na Milštejnu. Hamr leží v zeleném údolí, které tvoří Suchý vrch, Volský kopec, Scholtzeho háj a Lesní vrch. U cesty z Naděje do Hamru býval za poslední války malý zajatecký tábor.

Hamerské údolí je krásné v zimě. Skalní převisy jsou pokryty ledovými vodopády s barevným odstínem do žluta. Na počátku dvacátého století bylo údolí protkáno sáňkovými drahami a večer i osvětleno.

Povodeň v srpnu 2010 postihla i Hamerské údolí. Přívalové lijáky způsobily přelití hráze přehrady, poničily cestu od přehrad kolem potoka do Hamru a v Hamru strhla i most. V r. 2011 byly na cestě pod přehradou vybudovány nové dřevěné mostky.

V hlubokém hamerském údolí jsou za posledními chalupami viditelné zbytky náhonu do zmíněného starého hamru na zpracování železa (pod pískovcovými skalami, kde jsou rozpoznatelné zbytky stájí a vytesaný letopočet z 18. století).

Nedaleko bylo vybudováno na konci padesátých let betonové koupaliště pro dětský tábor firmy Bonex z Teplic, který byl na louce nad Hamrem. I ten po privatizaci zanikl, chátral a vloni bylo možno si chatičky, kde dříve děti spaly, zakoupit a odvézt.

Na konci údolí, kde se potok točí na západ a pokračuje Antonínovým údolím k Mařeničkám, je objekt bývalé továrničky (za 1. sv. války výrobna nábojnic, pak koželužna), ve které byl v r. 1928 zřízen obecní chudobinec. Po 2. sv. válce sloužila budova jako domov důchodců, o který pečovaly řádové sestry. V posledních letech je zde pečovatelský dům pro duševně postižené ženy. Poblíž něj je ve skále vytesaná kaplička.

Další pila se nacházela u místa, kde potok protéká pod silnicí z Trávníka do Mařenic. Byla v provozu ještě kolem roku 1962. Její stroje byly poháněny vodou z náhonu, který je jako skalní štola vylámán ve skalách (délka přes 100 m). Štola vycházela z dnes již neexistujícího rybníka (u silnice jsou viditelné zbytky hráze a stavědel pro náhon), vede pod silnicí a pak skalami na pravém svahu údolí ke zbytkům pily. Do štoly lze nahlédnout několika okny, které jsou do ní ze svahu vylámány. Místo, kde stával mlýn, je značně zpustlé a sloužilo i bezdomovcům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka | 31. května 2015 v 14:04 | Reagovat

Moc hezký článek o Trávníku a okolí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama