SPOLKU Trávník a Naděje

Listopad 2012

Konec občasným dohadům.

29. listopadu 2012 v 19:26 | stani |  NAŠE AKTUALITY
I my, kteří do Trávníku a Naděje jezdíme dlouhodobě, se občas dohadujeme, kde prochází hranice katastrů mezi Trávníkem a Nadějí.Které pozemky jsou hraniční. Na katastrálních mapách je hraniční čára buď nezřetelná, nebo nějak posunutá. Zejména se tak děje na leteckých mapách, které znázorňují hranice pozemků.
Pro informaci, kde jsou hranice obou katastrálních území, jsme sestavili tuto mapu.


Pro někoho bude možná překvapením, jak výrazně je hranice katastru Naděje posunuta na trávnickou stranu.Dlouhodobě se tradovalo, že hranice probíhá od odbočky ze silničky do Naděje, nad kapličkou,při cestě kolem zaniklého nadějského hřbitova.Tato cesta je hluboko za hranicí Naděje.
Také je zřetelně vidět, že se tato cesta směrem do Antonínova údolí vrací do Trávníku. Všechny poslední chalupy na dolní části cesty jsou již opět v Trávníku.
Pamětníci si pamatují, že v této části, asi sto metrů za červenou hranicí,ve výběžku lesa byla bouračka staré hospody, která měla v Naději číslo popisné 1.
V poslední řadě je překvapením, že Trávník při silnici do Mařenic s katastrem Mařenic nehraničí. Mezi je vklíněno území Naděje.

Žádná "fotovoltaika" tam nebude

29. listopadu 2012 v 18:44 | stani |  NAŠE AKTUALITY

V Trávníku se zdržovalo auto firmy budující fotovoltaické elektrárny. Ostražitosti není nikdy nazbyt? Na polích před Mařenicemi se možná připravuje stavba takové elektrárny.
Což o to, místo je to pěkné, nebylo by to poprvé, kdy na podobných pěkných polích vznikly elektřinu prodražující fotovoltaické elektrárny.
V současnosti však ekonomika již takovým masovým záměrům moc nepřeje. Ale kdo ví, co za tím může být!?
Proto jsme se poptali, co se na bývalém poli u Mařenic děje.


Z fotografie je vidět, že pole je hluboko zorané.To samo o přípravě pro elektrárnu nesvědčí. Pastevecká firma Jagra zde začala s obnovou pole-louky. Zatím není jasné, co se zde bude pěstovat.Bude to opět louka, kterou firma sekala na seno, nebo pole nějaké jiné plodiny.
Tato bývalá pole v minulosti patřila k pravidelně zemědělsky využívaným plochám.
Podle získané informace se zatravněné plochy, využívané pro chov dobytka, mohou přeorávat nejdříve po pěti letech po zatravnění.
Dnes je rekultivace těchto ploch spíše otázkou nákladů, které jsou v případě orání značně vysoké.
V oblasti Trávníka a Mařenic je to první velká rekultivace bývalého pole-louky. Byla by potřebná i tam, kde se dobytek přímo pase.Jinak se pastviny vyčerpají a tráva zdegeneruje.
Pokud by se na poli u Mařenic objevilo třeba pole ječmene, tak by to po dlouhé době byla pro nás v "zatravněném" příhraničí dobrá zpráva.
Tolik jen pro informaci, aby nevznikla fáma. Fotovoltaická firma v Trávníku byla, ale zabývá se budováním fotovoltaiky na střechách budov. To jen pro upřesnění.

Vánoční strom

27. listopadu 2012 v 21:51 | chajda |  NAŠE AKTUALITY

Na náměstích ve městech se umísťují velké vánoční stromy. Poprvé tento byl Strom republiky postaven na brněnském Náměstí svobody spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem. Pohnula ho k tomu událost, kdy s přáteli nalezli v zimě roku 1919 v bílovickém lese prochladlé děvčátko. Tento prožitek ho zasáhl natolik, že se o vánocích v roce 1924 rozhodl vztyčit strom a pod ním uspořádat sbírku na pomoc všem opuštěným dětem. Jedním z nejslavnějších českých
vánočních stromů byl 24 metrů vysoký smrk z Beskyd, který ozdobil o vánocích 1999 vatikánské Svatopetrské náměstí.
V Praze je po dlouhá léta instalován Vánoční strom republiky na Staroměstském náměstí. Letos tento strom věnoval kníže Colloredo-Mansfeld.
Na náměstí ve Cvikově bude letos vánoční strom, který má pro nás obzvláštní hodnotu. Na tento účel ho totiž věnoval nikoliv nějaký kníže, ale jeden ze členů našeho občanského sdružení. Strom rostl dlouhá léta u jeho chalupy. Minulý týden byl tento krásný, velice hustý smrk uříznut a pomocí jeřábu převezen a instalován na náměstí ve Cvikově. Nyní je vyzdobován a bude slavnostně rozsvícen tuto neděli 2. prosince.
Dva připojené obrázky dokumentují jeho původní umístění a jeho nové místo na cvikovském náměstí.


Opravdová kanadská příroda je náš koníček.

7. listopadu 2012 v 18:31 | od dopisovatele |  OD NAŠICH ZPRAVODAJŮ


Vážení přátelé v Trávníku a Naději.

Posíláme Vám prostřednictvím Zpravodaje pozdrav z Vancouveru. Naším koníčkem není jen zahrada, také rádi fotografujeme, zejména neporušenou přírodu, kterou lze spatřit v kanadských Národních parcích.


V říjnu jsme se na pár dní vypravili na ostrov Vancouver Island, který leží asi čtyřicet kilometrů od našeho města Vancouveru (označeno A). Jeli jsme autem, pak trajektem a pak zase autem na západní pobřeží ostrova. Zde žijí černí medvědi. Chtěli jsme vyfotografovat, jak se krmí lososy (u nás se jmenují "Salmons"), kteří v tuto dobu táhnou proti proudu řek, bystřin a potoků se vytřít. Jak je známo, je medvěd spíš vegetarián, ale aby si vytvořil na zimní období, kdy spí, silné zásoby tuku, potřebuje se vykrmit masem. K tomu využívá tento lososí tah.


Bohužel nám počasí nepřálo, po třech měsících nádherného počasí začaly podzimní lijáky. Asi jsem zde zažil největší liják ve svém životě. Ve vyšších polohách už ležel sníh. Za dva dny po těchto lijácích vytékaly řeky z břehů a i koryta potoků se změnila ve dravé řeky.
To může být problém, pokud jste na druhém břehu toku. Medvěd je dost rychlé zvíře, na kratší vzdálenost uhání až šedesátikilometrovou rychlostí. Ty kameny na dně pro něj jsou chabou překážkou, nestačili bychom se ani otočit.


Ovšem tady byla určitá jistota - když jdete fotografovat medvědy, v našem případě maximálně vzdálené čtyři metry, tak musíte doufat, že je medvěd nažraný. Tenhle huňáč je v kohoutku asi jeden a půl metru vysoký a váží asi tři sta kilogramů. A v tom jeho nažrání je právě ta "určitá" jistota (není ale na sto procent). Medvěd ovšem daleko radši baští tučné lososy - vybírá si jen nejlepší části, jako je mozek, vnitřnosti, či tuk ze hřbetu. Na co má zrovna chuť.


Tak proč by se štval za starým turistou, zabaleným v plastové bundě a s těžkými botami na nohou. My nechutnáme jako losos, tak nás nechá na pokoji, pokud mu nelezeme přímo pod nos a nesnažíme se mu ty ulovené ryby sebrat. A to se nedoporučuje! My ty lososy jíst už stejně nemůžeme, v této části své cesty jsou v posledním záchvatu života, kdy samice nakladou jikry a samci je oplodní. Pro člověka je v takové chvíli jejich maso umlácené o kameny, nechutné a nejí se. Ale medvědům to nevadí. Je to příroda a koloběh udržení života. Proto je lososů ve vodě velké množství.


Černí medvědi jsou hbití lovci, všimněte si tech drápů, ale nejsou to zabijáci. To jsou medvědi "Grizzly", ale ti žijí více na severu - naštěstí. Ti často napadají cokoliv či kohokoliv. Jsou ochotní rozebrat i auto, pokud zjistí, že uvnitř je něco k sežrání! Na té fotografii to, co vypadá jako velký borůvkový koláč, je něco zcela jiného. Lze usoudit, že černý méďa dával přednost malinám, borůvkám, houbám či jiným dobrotám, které si v přírodě najde. Kdyby v tom "koláči" byly zamíchané hodinky, brýle a kusy kamery, tak by to znamenalo velmi rychle ta místa opustit. A štěstí by bylo, kdyby se to povedlo! V těchto místech se to naštěstí v době tahu lososů nestává. Není ale dovoleno, aby fotografující nadšenci byli ozbrojeni.
Byla to nádherná i když namáhavá výprava. Uviděli a fotografovali jsme to, co jsme chtěli.


Toto je asi devět set let stará kanadská borovice "Douglas Pine" - po česku douglaska.
Určitě si pamatuje z dávné minulosti na medvědy, ti jsou zde od pradávna, člověk sem přišel mnohem později. Jsme rádi, že i my je můžeme dodnes v této přírodě vidět.

Zdravíme všechny kamarády a kamarádky v Trávníku a Naději.
Lexa a Eliška Vaši dopisovatelé do Zpravodaje z Vancouveru, Kanada