SPOLKU Trávník a Naděje

Prosinec 2013

PŘED SEDMDESÁTI PĚTI LETY

14. prosince 2013 v 15:43 | chajda-stani |  HISTORIE
Při našich toulkách v lesích mezi Nadějí, Hamrem a lesní přehradou u Naděje procházíme, aniž bychom si to uvědomovali, kolem míst, kde bylo před 75 lety vybudovano opevnění tehdejšího Československa proti hrozbě útoku fašistického Německa.
Bunkry, které míjíme cestou, jsou pamětníky té doby. Připomeňme si jak vznikaly a jakou funkci tehdy měly.
Vzhledem k vojenskému ohrožení ze strany hitlerovského Německa, bylo v r. 1935 rozhodnuto o výstavbě opevnění kolem československých hranic. Záměr byl během realizace pozměňován, takže konečné provedení bylo schváleno až v prosinci 1937. Plán byl rozvržen do několika etap a ukončen měl být v r. 1951 (!). V průběhu cca 15 let mělo být postaveno 1 276 těžkých a 15 463 lehkých objektů. Ve skutečnosti byl program ukončen v r. 1938 odstoupením našeho pohraničí Německu.
Přesto bylo postaveno 226 těžkých a skoro 10 000 lehkých objektů, tzv. řopíků. Hlavně byly budovány obranné linie na severu a na jihu republiky, protože se předpokládal ústup naší armády od západních hranic a bylo tedy požadováno, aby ustupující armáda byla chráněna z boků a nemohla být obklíčena.
O jak ohromnou akci šlo, si lze dovodit z celkových počtů vynaloženého materiálu - celkem bylo použito půl milionu krychlových metrů betonu a 50 tisíc tun ocelové výztuže.


Nás nejvíce zajímá ta část obranné linie, která prochází naším krajem. Zde bylo s výstavbou započato až v r. 1937. Výstavba byla rozdělena do úseků, což v našem kraji byly úseky M2 (Rousínovský), M1 (Mařenický), L3 (Heřmanický), L2 (Petrovický) a L1 (Jitravský). V každém úseku byly budovány dva sledy malých bunkrů (první linie byla číslována počínaje číslem 1, druhá počínaje číslem 201).
Úsek M2 začínal na levé straně silnice přes Šébr a končil v Hamru, úsek M1 začínal v Hamru a končil nad dnešním Malevilem. Podle plánů mělo být společně v úsecích M1 a M2 celkem 48 bunkrů první linie a 52 bunkrů druhé linie.


V r. 1937 bylo vybudováno 29 objektů. Do kapitulace v říjnu 1938 bylo vybudováno dalších 72 bunkrů. V našem úseku je tedy možno nalézt všech 101 bunkrů (v Lužických horách nebyly bunkry ničeny nacisty ani likvidovány po ukončení války).Na níže uvedených fotografiích jsou vyznačeny čtyři bunkry typu ŘOP, které můžete navštívit v okolí Naděje a Hamru. Podrobně je popíšeme v dalším článku k této tematice.


V r. 1937 budovala bunkry firma bratři Novákové z Hradce Králové, poté pro úmrtí majitele této firmy převzala další výstavbu firma ing. Belady z Prahy. Zajímavá pro nás byla z technického hlediska jejich výstavba. Vytýčení provedli armádní specialisté tak, aby střelecké úhly plně pokrývaly terén a bunkry se mohly vzájemně palbou krýt. Následně byl srovnán terén a vybetonována základová deska. Pak bylo vybudováno bednění a vloženo do něj předem připravené armování. Betonáž se prováděla nepřetržitě na směny a trvala kolem 18 hodin. Na betonáži jednoho objektu pracovalo až 27 pracovníků. Použita byla pomalu tuhnoucí betonová směs, aby vznikl celistvý betonový monoblok. Zhutňování se provádělo ručně. Pro betonáž se už tehdy podle možností používaly míchačky s elektrickým pohonem (z agregátu) nebo byly dokonce používány míchačky s pohonem vestavěným benzinovým motorem. Během betonáže se odebíraly vzorky betonové směsi (ve tvaru standardních kostek) a ověřovalo se, jestli má pevnost 450 kg/cm2. Za nedodržení pevnosti byly firmy penalizovány. Po 14 dnech se vnější bednění snímalo, vnitřní ponechávalo, aby nebyl bunkr tak studený. Následovalo dokončení bunkru maskováním, záhozem a p.


Bunkry v námi popisovaném úseku jsou tzv. typu vz. 37 (plně československý projekt). V r. 1936 byly budovány na některých jiných úsecích československých hranic bunkry vz. 36, které vycházely z francouzských řešení (Maginotova linie) a nebyly pro nás zcela vyhovující.


Dvoustřílnové objekty byly určeny pro sedmičlennou posádku. Byli to velitel a jeho zástupce, kteří by řídili palbu a sledovali situaci periskopem, dále dva střelci z kulometů se dvěma pomocníky pro nabíjení a pro obsluhu granátového shozu a jedna spojka (střežení vchodu, spojení). Hned po dobudování opevnění byly objekty střeženy za tím účelem vytvořenými strážními prapory. Střežení se uskutečňovalo jak hlídkováním, tak i obsazením některých důležitých vybudovaných objektů. Součástí střežení bylo i zabránění vstupu nepovolaných osob do linie pevností, protože se předpokládalo, že stoupenci nacistů z německého obyvatelstva v pohraničí se budou snažit podat o opevnění informace do Německa. Proto ti civilisté, kteří museli pracovně do blízkosti opevňovací linie (zemědělci, lesáci) museli mít legitimaci s potvrzením příslušné četnické stanice.


Vzhledem k tomu, že pohraničí, kde se stavělo, bylo národnostně německé, platily po dobu výstavby zákazy vstupu do lesů, zákazy dřevařských a jiných prací (z dokladů o stavbě lesní přehrady v Naději vyplývá, že i tato stavba byla během budování bunkrů pozastavena) a personál stavebních firem byl prověřován a stavba dozorována vojenskými orgány.
Aby mimo stav bojové pohotovosti nemusely být strážní jednotky v bunkrech, byly na každém úseku budovány ubytovny pro strážní čety. Tyto ubytovny pro vojáky byly většinou dřevěné (v různé velikosti až pro 140 mužů). V našem úseku byly tyto chaty v Naději (na levé straně silničky k Hamru těsně před jejím vstupem do lesa) a v lese u hájovny před dnešním Malevilem. Ubytovnu v Naději zřejmě za války používali Němci jako malý zajatecký tábor. Dnes již neexistuje a místo je zarostlé lesem. Před lety ovšem na to, že zde byl zajatecký tábor, upozorňovala pamětní tabule.
V dalším článku se vydáme přímo do bunkrů v našem okolí.

Některé obrázky jsme se souhlasem autorů převzali z knih:
Beneš, Hamák, Stejskal: Pevnosti, sv. 25,. Lužické hory
Svoboda, Lakosil, Čermák: Velká kniha o malých bunkrech
a z web stránek
pevnosti.kvalitne.cz






Trávník-Glasert v roce 1938

9. prosince 2013 v 20:34 | stani-chajda |  HISTORIE
Trvalo to trochu déle, ale nakonec se nám v našem bádání o historii Trávníku a Naděje podařilo postoupit. Zjistili jsme, jak byly obě naše vesničky uspořádány v době I. Československé republiky, před rokem 1938. V té době měl Trávník-Glasert asi 300 obyvatel.
Doložit uspořádání v Naději se nám podařilo, díky pomoci pana Milana Pekárka, již dříve. Psali jsme o tom letos 20. května.
V Trávníku to bylo složitější, protože ani v archivu v České Lípě jsme nenalezli informace o všech číslech popisných budov, které v průběhu času v Trávníku zanikly. Říkáme jim "bouračky".
Požádali jsme proto o pomoc Oddělení dokumentace Katastrálního pracoviště v České lípě, kde nám ochotně pomohli, za což jim opravdu děkujeme.
Níže uvedený orientační plán budov v Trávníku s čísly popisnými je přibližně shodný s rozmístěním budov na výřezu letecké fotografie z r. 1938.



Plán není zhotoven v měřítku, ale je orientovaný prostorově ve světových stranách - stejně jako fotografie. Podle našeho zjištění bylo v té době v Trávníku 86 budov s čísly popisnými. Mimo to tu byly další budovy, tzv. výměnky. Některé z nich ovšem měly také vlastní popisná čísla. Ověřené je to u č.p. 71.




Po roce 1945 bylo zbouráno celkem 29 obytných stavení s čísly popisnými. V tzv. dolním Trávníku, na místě "bouraček" s č.p. 35 a 71, byla postavena novostavba s č.p. 16. Toto číslo získala po "bouračce", jediné chalupě v Trávníku (na kopci), která v r. 1966 vyhořela.
Podobný osud má i chaloupka č.p. 4, která byla ještě v r. 1945 podle pamětníků obydlená, ovšem v současnosti je to roubená kůlna bez oken a bez č.p., která stojí proti bývalému konsumu na rohu cesty na "kopec". Dnes je součástí domu č.p. 3.
Je pravděpodobné, že patří k nejstarším zachovalým budovám v Trávníku.
Číslo popisné 4. získala v šedesátých letech novostavba u silnice pod Zámečkem. Na tomto místé ještě v padesátých letech stála malá stodola. Nad tímto domem je stodola, přestavěná už v šedesátých letech na obytnou budovu s č.p. 100. Je využívána k rekreaci. Toto číslo popisné je nejvyšší a zcela vybočuje z řady zavedených čísel.
Na "otočce" při silnici v Trávníku stály tři domy čp. 21, 23 a 24. O nich jsme psali v "historii" 16. října 2012.



Nejvíce budov bylo po r.1945 zbouráno v dolním Trávníku. Napočítali jsme celkem 24 domů, včetně hospodářských budov. Část materiálu z bouraček byla využita počátkem padesátých let na stavbu kravína. Do současnosti zbyly v lepším případě po zbouraných budovách jen pískovcové základy. Někde se již po domech nenaleznou žádné zbytky. Na poslední fotografii směrem od domu č.p. 47 k Mařeničkám jsou možná místa, kde ještě naleznete pár kamenů. Nenašli jsme záznam o jednom stavení (podle pamětníků se mu říkalo u "hodináře"), které stálo na pokraji lesa směrem do kopce na Zelený vrch. Jeho č.p. jsme nezjistili.
Známe tedy základní údaje o zmizelých domech, víme, kde stály, a u některých máme i fotografie, jak budovy vypadaly. Většinou to byly zčásti roubené chalupy.
Pokusíme se postupně vytvářet archiv, ve kterém tyto fotografie soustředíme a popíšeme. Vytvoření plánu byl pro toto základní předpoklad.
Prosíme všechny naše čtenáře a také příznivce Trávníku a Naděje, aby se porozhlédli ve svých domácích archivech. Pokud naleznete jakékoliv takové starší fotografie ze kterých by bylo možné archiv doplnit, zašlete nám jejich kopie. Případně nám o nich dejte vědět.

Pro dodatečné upřesnění: Výřezy z ortofotomapy jsou z r.1950.

(Pokud chcete, aby bylo možné výše uvedené fotografie po stisknutí pravého tlačítka zvětšit, je třeba používat prohlížeč Mozilla Firefox)