SPOLKU Trávník a Naděje

Září 2017

Jsou pozemky a "pozemky"

25. září 2017 v 13:47 | chajda |  ZAJÍMAVOSTI Z TRÁVNÍKU A NADĚJE
U esty do horní části Trávníka jsou na straně ke Slepičárně úzké nudle pozemků, patřících různým majitelum. Pozemek na prvním obrázku je udržovaný, posekaný a nejsou na něm náletové dřeviny.


Hned vedle je pozemek, který je zarostlý náletem, neudržovaný a navíc nálet na něm skoro zasahuje do elektrického vedení a totálně směrem do kopce stíní lampu veřejného oevětlení.



Asi je to tím, že jsou tady majitelé s očima a taky jen "majitelé".

Dodatek: Dny se krátí, ráno (na autobus) i večer (do hospůdky) je na cestu tma.
No a tak my starší si na výše zmíněné cestě (p.č. 1070) nostalgicky připomeneme válku, kdy se chodilo po ulicích s baterkou. Na té cestě vzledem k zarostlé lampě je to nutné taky! Zvlášť pro nás starší, protože v cestě jsou díry a valejí se tam zahnívající jablka. A pro nás staší je to velké riziko zlámání nohy. Že bychom začali stříhat metr, kdy konečně SMC ten nálet (a jeden suchý strom) kolem lampy zlikviduje?

SOUSEDSKÉ POSEZENÍ 2017

3. září 2017 v 21:05 | administrator |  AKCE SPOLKU


Posezení sousedů, které náš Spolek připravil ve spolupráci s Osadním výborem v Trávníku a Naději, se uskutečnilo v zahradě penzionu U Naděje. Ve velmi přátelské pohodě a v příjemném prostředí kolem ohně se zpívalo až do tmy. Kapela byla neúnavná a zahrála vše nejen country, ale i klasickou českou lidovku.
Měli jsme velké obavy z vývoje počasí, ale nemáme si nač stěžovat. Odpoledne bylo krásně a teplo, včetně večera. Trochu jsme si dali práci s přípravou a děkujeme všem pomocnicím a pomocníkům, kteří se na průběhu posezení podíleli.
A samozřejmě také i všem sousedkám a sousedům, že přišli posedět.



Nečekali jsme, že bude tak velká účast z Trávníku, Naděje a i blízkého okolí. Napočítali jsme více jak padesát dospělých,
k tomu i kupu dětí různého věku, které se v prostorách zahrady vyřádily. Do prostoru okolo ohně jsme se jen tak, tak vešli. Nálada byla skvělá.



Country kapela, která nám hrála a zpívala až do pozdního večera, je kapelou rodinnou. Jak to někdy bývá, jeden kamarád soused přivede k ohni svého kamaráda, protože pěkně hraje a zpívá. Tak tomu bylo už asi před osmi léty. Kytarista v klobouku Petr Němec hraje a zpívá jako "profík". Původně chtěl na Posezení přijít s country kapelou Jičínští kanci, ve které také působí. Nemoc a další okolnosti to zhatily.
Petr několikrát za rok mezi nás přichází s rodinnou kapelou, kterou pojmenoval Dinosauři. Odpolední koncerty v penzionu U Naděje jsou pro nás vždy krásným zážitkem.
Na naše Posezení přišel se synem Danem, který velmi pěkně hraje na bas kytaru a s vnukem Davidem ( otec je Dan), který hraje na banjo.
Ten kytarista v pozadí se jmenuje Matěj Chour, na Posezení se objevil poprvé. Protože se však na kopci nad Trávníkem zabydluje pro letní táboření, budeme rádi, pokud se knám přidá častěji.


Abychom mohli na fotografii zachyti celou sešlost, je pozadí záběru poněkud neromantické, ale na prvním obrázku výše je vidět, že v jiném úhlu pohledu je to o něčem jiném. Kdo do penzionu zavítá za hezkého počasí, posadí se na terasu nad silničkou do Naděje a Hamru, dívá se na překrásnou scenérii východní části Lužických hor a na přírodu této části severních pohraničních Čech.


Při pohledu na buřtíkové opékání vás možná napadne obava o žlučníky a slinivky aktérů této velmi úspěšné aktivity na našich akcích. Žádný strach, jednak je "natrénováno", ale většinou se opékal druhý buřtík pro partnerku, nebo pro vnouče.


Pro ty, kteří měli chuť na další dobroty, nabízela paní Lišková z penzionu grilované vepřové koleno se vším, co k tomu patří.
Dali jsme si ho a potvrzujeme, byla to dobrota. Odtud je krásný pohled na panorama Hvozdu a Jezevčího vrchu.



Bylo nám dobře a ani jsme nepostřehli, že se začalo stmívat. Jsme rádi, že se nám podařilo toto setkání uskutečnit.Poptali jsme se sousedů a víme, že se jim to také líbilo.


Úspěšnost našeho setkání byla podmíněna muzikou hranou z počátku tříčlennou kapelou a v závěru i celým kvartetem. Za nevšední zážitek děkujeme všem a zejména Petru Němcovi.


Závěrem si můžeme jen přát, abychom se o totéž pokusili opět koncem srpna r. 2018.

Určitě vás všechny pozveme.